108 C 197/2025-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že účastnice uzavřely za pomoci elektronických prostředků dne , datum, Smlouvu o úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které, se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr/úvěrový limit a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaná přes tuto výzvu neuhradila svůj dluh, přistoupila žalobkyně k odstoupení od Smlouvy. Žalobkyně považuje pohledávku za splatnou ke dni , datum, . Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši , částka, , smluvních poplatků ve výši , částka, a smluvního úroku z jistiny ve výši , částka, . Na úhradu svých závazků ze smlouvy o úvěru zaplatila žalovaná , částka, . Žalovaná je v prodlení a žalobkyně se domáhá rovněž zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši.2. Dne , datum, byla mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako klientem uzavřena smlouva o úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr na nákup spotřebního zboží ve výši , částka, u prodejce , právnická osoba, . Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná je svobodná a nemá vyživovací povinnosti. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy a oznámení o odchozí platbě.3. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti má soud za prokázáno, že žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaná má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , její náklady na bydlení činí , částka, měsíčně, splácí úvěr částkou , částka, . Tyto údaje žalobkyně ověřovala z příslušných databází a registrů. Měla k dispozici občanský průkaz žalované, provedla lustraci v registru SOLUS, CRIF a v centrálním registru exekucí.4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky na nákup spotřebního zboží ve výši , částka, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit sjednaným způsobem. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru“), tj. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. U jednání, jež se ve věci konalo byla žalobkyně poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že soud nemá za prokázáno, že žalobkyně vynaložila odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Přes toto poučení žalobkyně žádné další důkazy nenavrhla. Soud má proto za to, že žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalované. Ve vztahu k majetkové situaci žalované se žalobkyně spolehla pouze na její tvrzení, aniž by měla konkrétní představu o skutečných příjmech a výdajích žalované. Tento způsob, jakým poskytovatel úvěru zkoumal schopnost žalované úvěr splácet, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Žalobkyně tak poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že na základě neplatné smlouvy žalovaná vyčerpala úvěr ve výši , částka, a na úhradu svých závazků zaplatila celkem , částka, . Rozdíl těchto dvou částek představuje za absence jakéhokoli smluvního důvodu bezdůvodné obohacení žalované, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaná ničeho netvrdila o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalované dlužnou částku uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.5. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky plynou ze smlouvy, která je hodnocena jako neplatná.6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal soud žalovanou, aby žalobkyni zaplatila 56 % nákladů řízení, které žalobkyně v souvislosti s tímto řízením účelně vynaložila, neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná co do 78 %. Náklady řízení žalobkyně vynaložila částkou , částka, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , jednoho úkonu právní služby ve výši , částka, , dvou úkonů právní služby po , částka, , tří režijních paušálů po , částka, , jednoho úkonu právní služby ve výši , částka, , jednoho režijního paušálu ve výši , částka, a 21 % DPH ve výši , částka, . Z celkové částky nákladů řízení má žalobkyně právo na zaplacení 56 %, tj. , částka, .