112 C 152/2025-18 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2025 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 26 110,22 Kč s úroky a se zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovanou dne 15. 12. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu úrokem v pevné výši 609 Kč, dále s částkou 5 880 Kč představující úhradu za poskytnutí úvěru, částkou 1 653 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a s částkou 2 160 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště. Celková částka 22 302 Kč měla být uhrazena v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč nejpozději do 15. 2. 2025. Žalovaná však sjednané splátky neuhradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 16. 12. 2023 a následujícím dnem po marném uplynutí lhůty vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu zbývající části dlužné částky s tím, že se nesplacená jistina úvěru ve výši 11 179,38 Kč úročí od 22. 12. 2019 úrokem ve výši 8 % ročně, který byl sjednán ve smlouvě. Pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 a tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 11 179,38 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 528,46 Kč, dlužné úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 453 Kč, za administrativní činnost ve výši 1 535,27 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 005,71 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 5 408,22 Kč, úrok vyčíslený od 16. 2. 2025 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 455,75 Kč, zákonný úrok z prodlení od prodlení vyčíslený do 21. 2. 2025 ve výši 848,33 Kč a dále úroky z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 21. 2. 2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z částky 11 708,02 Kč (dlužná jistina s úroky) od 21. 2. 2020 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání, se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 12. 2023 bylo zjištěno, že tato byla sjednána mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem a věřitel se v ní zavázal poskytnout žalované při podpisu smlouvy bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná jej měla vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně a současně uhradit úroky v celkové výši 609 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 653 Kč a inkasní poplatek 2 160 Kč. Celkem mělo být uhrazeno na nákladech spotřebitelského úvěru 10 302 Kč a žalovaná měla vrátit 22 302 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Jako důsledek prodlení dlužníka splácet úvěr byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, maximálně však 500 Kč Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila převzetí poskytnutého úvěru. Spolu se smlouvou byl žalované předán předpis splátek k této smlouvě. Z transakční historie smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne 16. 12. 2023 částku 1 600 Kč. Jiné platby žalované evidovány nejsou.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . postoupila žalobkyni pohledávky za svými dlužníky uvedené v příloze č. , hodnota, v této smlouvě, přičemž z přílohy č. , hodnota, vyplývá, že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy.5. Společnost , právnická osoba, . dne 24. 7. 2020 vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky pro žalovanou, avšak nebylo prokázáno její odeslání žalované.6. Z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 17. 7. 2025 zaslané žalované doporučeně téhož dne (dle podacího lístku) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě nesplaceného úvěru ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , a to do 1. 8. 2025.7. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala částku 10 000 Kč vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měla zaplatit částku 22 302 Kč ve sjednaných měsíčních splátkách, přičemž z listinných důkazů vyplývá, že uhradila pouze 1 600 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že zaplatila něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z.8. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě netvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalované, ani při podání žaloby nepředložila žádné důkazy.9. Proto ji soud ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání poučil o nutnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit důkazy o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žalobkyně žádná skutková tvrzení nedoplnila a nepředložila žádné důkazy. Soud proto učinil závěr, že původní věřitel nedostál své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěrové smlouvy a tato je podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu.10. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 12 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které žalovaná podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni již poskytla. Žalovaná před podáním žaloby uhradila 1 600 Kč, takže je povinna vrátit částku 10 400 Kč (rozdíl mezi poskytnutými peněžními prostředky a úhradou). Jelikož je žalovaná se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, a to ode dne 2. 8. 2025 do zaplacení, neboť žalovaná byla prokazatelně k zaplacení dluhu vyzvána až předžalobní výzvou žalobkyně s termínem splnění do 1. 8. 2025. Úroky z prodlení byly přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. 11,5 % ročně a v rozsahu přesahujícím tuto výši byla žaloba zamítnuta, stejně tak jako požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 10 400 Kč za dobu předcházející datu 2. 8. 2025, neboť v tomto období nebyla žalovaná v prodlení. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně ve výši 15 710,22 Kč (úroky a poplatky za úvěr a hotovostní inkaso splátek, smluvní pokuta), včetně požadovaného úroku a úroku z prodlení z částky přesahující přiznanou částku byla také zamítnuta, neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě.11. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která měla ve věci převážný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.