130 C 195/2024-264 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobci a) – e) podali u zdejšího soudu proti 1. žalované a 2. žalované žalobu, jíž se domáhali náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody, a to v souvislosti s odebráním nezletilých žalobců c), d) a e), dále také jen , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , jejich rodičům – žalobkyni a) a žalobci b), dále také jen matka a otec, na základě usnesení zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, vydaného na návrh Magistrátu města , adresa, , odboru sociálních věcí. To bylo usnesením Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, , změněno tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá. Z důvodu nezákonného rozhodnutí o předběžném opatření všichni žalobci požadovali po 1. žalované náhradu nemajetkové újmy, matka ve výši , částka, , otec ve výši , částka, , , jméno FO, a , jméno FO, ve výši po , částka, a , jméno FO, ve výši , částka, . Matka navíc požadovala náhradu škody ve výši , částka, za to, že jí v důsledku odebrání dětí nebyl po dobu tří měsíců vyplácen rodičovský příspěvek ve výši , částka, měsíčně.2. K nemajetkové újmě žalobci tvrdili, že bylo zasaženo do jejich rodinného života a důstojnosti, jakož i do vzájemného práva na rodičovskou péči a výchovu dětí. Při odebírání nebyl respektován zájem dítěte. Odebrání přestavovalo pro rodiče i děti veliké trauma, stres a psychické utrpení, odloučení vnímali jako veliké příkoří, se kterým se budou ještě dlouho vyrovnávat. Intenzita prožitého příkoří byla znásobena tím, že děti byly odebrány před Vánocemi a strávily je v cizím prostředí, rodiče naopak strávili Vánoce bez dětí. Usnesení krajského soudu, na jehož základě byly děti vráceny zpět rodičům, bylo rodičům doručeno až měsíc po jeho vyhlášení, odloučení tak trvalo zbytečně o měsíc déle. Při stanovení výše zadostiučinění žalobci vycházeli z částek, které byly přiznány za nezákonné odloučení matky a novorozené , rodné přijmení, v řízení zakončeném usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 2232/21, kdy matce bylo přiznáno za každý měsíc odloučení , částka, a dceři , částka, . Tyto částky žalobci moderovali na vlastní situaci s přihlédnutím k tomu, že děti byly odebrány ve věku, kdy si již vytvořily k rodičům silný citový vztah, musely opustit svůj domov a přestěhovat se do cizího prostředí a dále při zohlednění míry růstu inflace. , jméno FO, a , jméno FO, požadovali zadostiučinění ve výši , částka, za každý měsíc odloučení. Obě děti byly umístěny u stejné pěstounky, odloučení od rodičů těžce prožívaly. , jméno FO, měla nervové záchvaty a záchvaty vzteku, projevovala svůj odpor k pěstounce a vzdor, kopala ji, byla na ni sprostá, odmítala ji poslouchat, musela chodit do cizí školky. , jméno FO, v průběhu pěstounské péče znovu začal nosit plenky, ačkoli před odebráním už ovládal chození na záchod. Zohledněn byl i jeho nízký věk, v době odebrání mu byly 3 roky (, jméno FO, 6 let), ve svém věku byl na svou rodinu ještě citelně fixován. Za dva měsíce a jeden týden odloučení tak obě děti požadovaly zadostiučinění ve výši , částka, . , jméno FO, požadovala zadostiučinění ve výši , částka, , tj. , částka, za měsíc odloučení. V době odebrání jí byl 1 rok, byla v celodenní péči matky, byla kojená a neexistovaly žádné indicie, které by odůvodňovaly její odebrání z péče rodičů. Matka požadovala zadostiučinění ve výši , částka, , tj. , částka, za měsíc odloučení. Trauma z odebrání dětí se u ní projevilo ztrátou 10 kg tělesné hmotnosti a ztrátou laktace, přitom předpokládala, že , jméno FO, bude kojit stejně dlouho jako její sourozence. Navíc vůči její osobě žádné z děti nevyslovilo žádné výhrady. Oba rodiče prožívali v době odloučení hluboký stesk, obávali se, jak se dětem u pěstounů daří. Styděli se za to, že byli státem označkováni jako zlí rodiče. Odebrání dětí vnímali jako křivdu. Žili v nejistotě, jak dlouho vše bude trvat a že věc bude předána policii. Otec z těchto důvodů požaduje zadostiučinění ve výši , částka, , tj. , částka, za měsíc odloučení.3. Z důvodu nesprávného úředního postupu orgánu sociálněprávní ochrany dětí (dále jen OSPOD) se každý z žalobců domáhal po 2. žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši , částka, , přitom vytýkali OSPODu, že porušil povinnost podle § 9a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí a primárně nerealizoval taková opatření, při kterých by děti nebyly odňaty z rodinného prostředí, a rovnou přistoupil k podání návrhu na vydání předběžného opatření. OSPOD vycházel ze sdělení , jméno FO, , syna žalobkyně a) z předchozího vztahu, který si stěžoval na chování žalobce b) vůči jeho osobě, nikoli vůči nevlastním sourozencům. Ve vztahu k ostatním dětem, žalobcům c), d) a e), nic nenasvědčovalo tomu, že by děti byly chováním otce bezprostředně ohroženy. OSPOD nevyužil mírnějších opatření, která mu zákon nabízí. Zasáhl tím do rodinného života žalobců, kteří se cítí ukřivděni, v tento úřad ztratili důvěru a cítí se být tímto úřadem ohroženi. Dále OSPODu vytýkali chyby při samotném odebrání dětí, které nebyly dostatečně oblečené, nebyly vybaveny svými věcmi ani zimním oblečením. Všechny tyto věci rodiče dodali pěstounům později sami. OSPOD nepředal pěstounce , jméno FO, informace o tom, že je kojená a že nesnáší umělou kojeneckou stravu, informace o alergiích, režimu a rituálech, na které byla zvyklá. Tyto informace byly po několika dnech předány matkou poté, co se jí podařilo s pěstounkou spojit. Žalobci OSPODu vytýkali také nečinnost po dobu prvních několika dnů odloučení od dětí, kdy rodiče nebyli schopni získat informace o dětech a současně pěstounkám nebyly předány základní informace o dětech. První osobní kontakt s dětmi byl rodičům umožněn až v třetím týdnu odloučení, přestože se rodiče kontaktu intenzivně domáhali.4. Podáním došlým soudu dne , datum, vzali žalobci žalobu zpět v části doby, za niž požadovali úrok z prodlení, a dne , datum, vzala žalobkyně a) zpět žalobu vůči žalované 1. o náhradu škody ve výši , částka, . Soud proto ve výroku I. řízení podle § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. zastavil. V případě druhého zpětvzetí žalobkyní a) se souhlasem žalované 1., kterého bylo zapotřebí, neboť žaloba byla vzata zpět po prvním jednání.5. Žalovaná 1. nárok vůči ní uplatněný žalobou neuznala. Učinila nesporným, že u ní žalobci dne , datum, uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy. Nárok byl projednán dne , datum, a žalovaná konstatovala, že nebyly splněny podmínky pro vznik nároku podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) neboť odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím může být založena pouze tehdy, pokud zvláštní právní úprava obsažená v jiných právních předpisech, nezakládá odpovědnost jiného subjektu. V daném případě odpovědným za vzniklou újmu a škodu je navrhovatel předběžného opatření podle § 77a o. s. ř. Navíc oba uplatněné tituly, tj. nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup OSPODu se prolínají a jsou založeny na totožných skutečnostech, a žalobci by tak mohli být odškodněni duplicitně. Jako zcela evidentní žalovaná 1. označila pochybení OSPODu, který je tak jediným subjektem odpovědným podle § 77a o. s ř. za případnou nemajetkovou újmu.6. Žalovaná 2. nárok uplatněný žalobou neuznala. Uvedla, že z hlediska § 8 OdpŠk jsou splněny podmínky nezákonnosti rozhodnutí, neboť se jednalo o rozhodnutí předběžně vykonatelné, které bylo pro nezákonnost změněno. Za stát je v tomto případě příslušné jednat Ministerstvo spravedlnosti podle § 6 odst. 1 písm. a) OdpŠk, neboť k vydání nezákonného rozhodnutí došlo v občanském soudním řízení. V případě, že by byla dovozena odpovědnost navrhovatele podle 77a o. s. ř., pak navrhovatelem byl Magistrát města Havířova. Žalovaná 2. popsala postup OSPODu předcházející podání návrhu na předběžné opatření s tím, že po zvážení všech okolností bylo vyhodnoceno, že děti jsou v péči rodičů vážně ohroženy a mírnější opatření by nevedlo k zajištění jejich bezpečí, neboť nezajistí neustálou přítomnost třetích osob, které by na situaci v rodině dohlížely. OSPOD vycházel z podnětu základní školy, kam docházel syn žalobkyně , jméno FO, , vyslechl , jméno FO, i , jméno FO, , hovořil s matkou a byla provedena návštěva v domácnosti. OSPOD musí jednat rychle, bez možnosti ověřovat všechny podstatné skutečnosti a objektivně zjišťovat všechny okolnosti případu. Z hlediska naplnění předpokladů odpovědnosti státu podle OdpŠk podání návrhu na předběžné opatření vedlo přímo k vydání rozhodnutí soudu, proto není samostatně způsobilým odpovědnostním titulem, neboť takový postup vždy vyústí ve vydání rozhodnutí, které je posuzováno z hlediska zákonnosti. K postupu OSPODu při odebrání dětí žalovaná 2. namítala, že děti byly při výkonu rozhodnutí, jehož se účastnili pracovníci OSPOD , adresa, , soudkyně Okresního soudu v , adresa, a příslušníci Policie ČR, oblečeny přiměřeně ročnímu období i aktuálnímu počasí. Každé dítě s sebou mělo