15 C 59/2024-52 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 315 156 Kč s 15 % úrokem od 15. 4. 2023 do zaplacení jako náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 14. 3. 2022 do 28. 3. 2023. Žalobu odůvodnil tím, že pracovní neschopnost byla zapříčiněna následky pracovního úrazu, který žalobce utrpěl dne 13. 3. 2022.2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Úraz ze dne 13. 3. 2022 se přihodil tak, že žalobce při plnění svých povinností strážníka městské policie vešel do místnosti, špatně došlápl a poranil si koleno pravé dolní končetiny. Za těchto okolností nejde o úraz pracovní, pracovní neschopnost žalovaného byla způsobena existencí degenerativního onemocnění kolene žalobce.3. Vedlejší účastník navrhoval zamítnutí žaloby. Své stanovisko odůvodnil tím, že při úrazu dne 13. 3. 2022 žalobce vstoupil z chodby do dozorčí místnosti a sdělil svému kolegovi, že ho něco píchlo v koleni. Žalobce vstoupil do místnosti běžnou chůzí, měl na sobě služební obuv, neuklouzl ani neupadl. V dozorčí místnosti se nachází zátěžový koberec, na chodbě se nachází linoleum, obě podlahové krytiny jsou spojeny přechodovou lištou. Žalobce tedy vykonával běžnou činnost, při které nebyl vystaven žádným mimořádným vlivům. Zdravotní indispozice žalobce nebyla způsobena krátkodobým náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů. Kromě toho vedlejší účastník zjistil, že příčinou vzniku zranění žalobce je degenerativní postižení kolene, což vyplývá ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, pracovní úrazy a nemoci z povolání.4. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalobce pracoval u žalovaného jako strážník městské policie a dne 13. 2. 2022 při výkonu práce utrpěl žalobce úraz, který popsal v knize úrazů takto: „při chůzi a následném pohybu směrem doprava došlo k lupnutí v kolenním vazu (vnitřní vaz pravého kolene), poté koleno mírně nateklo a nešlo došlápnout a napnout nohu“ (srov.záznam z knihy úrazů). Poté, co byl žalobce v průběhu řízení slyšen jako účastník řízení, uvedl, že úraz se nepřihodil tak, jak jej on sám zaznamenal do knihy úrazů, nýbrž tak, jak úrazový děj popsal u jednání. Žalobce vypověděl, že při výkonu služby procházel z chodby, na které je linoleum, do další místnosti, tzv. monitorovacího pracoviště. Na podlaze tohoto pracoviště byl koberec s vysokým vlasem, mezi oběma místnostmi byla prahová lišta. Žalobce šlápl na lištu, nohu otočil trochu doprava a přitom ho intenzivně bodlo v koleni. Koleno zaujalo nepřirozenou polohu, vybočilo se do vnitřní strany. Žalobce v důsledku bolesti koleno jakoby přisedl, ale udržel se na nohou. Poté žalobce doplnil, že „když šlápl na přechodovou lištu, tak jako by sklouzl, nohu měl natočenou trochu doprava, noha se zasekla mezi lištu a koberec, a proto došlo k úrazu (srov. účastnická výpověď žalobce). Žalobce dále vypověděl, že fotografie pracoviště žalobce, neodpovídají stavu, který tam byl v okamžiku úrazu. Z fotografií je patrno, že na podlaze místnosti je zátěžový koberec a v další místnosti je hladká krytina, mezi tím je krycí lišta. Žalobce tvrdil, že pracoviště se předělávalo (srov. fotografie pracoviště žalobce na čl. 30 a 31 spisu).5. Soud vyslechl svědka , jméno FO, , který byl dne 13. 3. 2022 s žalobcem na společné směně, oba obsluhovali kamerový systém. Svědek uvedl, že v době úrazu žalobce byl otočen zády ke dveřím a díval se na monitory, proto na žalobce neviděl. Žalobce vešel z chodby do místnosti a svědek uslyšel jeho verbální projev (au nebo něco podobného), proto se na žalobce otočil. Žalobce stál, držel se za koleno a stěžoval si, že mu v koleni luplo nebo křuplo, pak si během směny stěžoval na bolest a záznam byl sepsán do knihy úrazů. Pokud jde o stav pracoviště, na chodbě je linoleum, v dozorčí místnosti je zátěžový koberec a mezi nimi je kovová přechodová lišta. Lišta je o centimetr výše, vzhledem k tloušťce koberce. Svědek potvrdil, že fotografie pracoviště žalobce žurnalizované ve spise odpovídají stavu pracoviště v době úrazu, protože svědek na tomto pracovišti pracuje už od doby, kdy se žalobci stal úraz. Pracoviště je stále stejné, nic se tam nepředělávalo nebo neopravovalo.6. Z výše uvedeného vyplývá, že soud nejprve musel zjistit, jak došlo k úrazu žalobce dne 13. 3. 2022, tj. zda se úraz přihodil tak, jak popsal žalobce v knize úrazů nebo tak, jak úraz popsal u soudu slyšen jako účastník řízení. Soud na základě výše provedeného dokazování dospěl k závěru, že k úrazu došlo tak, jak žalobce popsal původně v knize úrazů, tj. že při chůzi a následném pohybu směrem doprava došlo k lupnutí v pravém koleni žalobce.7. Soud neuvěřil účastnické výpovědi žalobce, který tvrdil, že když šlápl na přechodovou lištu mezi oběma místnostmi, tak jakoby sklouzl a noha se zasekla mezi lištu a koberec. Tímto způsobem k úrazu nemohlo dojít, protože podle fotografické dokumentace a podle svědecké výpovědi svědka , jméno FO, mezi lištou a kobercem není mezera, kam by se mohl žalobce zaseknout; jde o krycí lištu, která zakrývá spoj mezi kobercem v jedné místnosti (nejde o koberec s vysokým vlasem) a linoleem na chodbě. Žalobce nedokázal uspokojivě vysvětlit, proč úrazový děj do knihy úrazů popsal jinak, než se ve skutečnosti úraz údajně stal. Jeho vysvětlení, že úraz popsal jen stručně, protože si myslel, že do týdne bude zdráv, je účelové; záznam v knize úrazů je sice stručný, ale obsahově ústně tvrzenému ději neodpovídá. Žalobci se v průběhu řízení nepodařilo prokázat, že pracoviště žalobce v okamžiku úrazu bylo jiné, než je zachyceno na fotografiích, neboť pracoviště se předělávalo; svědek , jméno FO, potvrdil, že pracoviště je v původním stavu a nic se na něm nepředělávalo nebo neopravovalo, pokud jde o podlahy či podlahové krytiny. Soud proto uzavřel, že úraz dne 13. 3. 2022 se žalobci stal tak, že šel na svém pracovišti z jedné místnosti do druhé a při pohybu směrem doprava (kde se nacházely sledovací monitory) došlo k lupnutí v koleni.8. Dále bylo nutno posoudit, zda tento úraz je možno hodnotit jako pracovní.9. Pracovním úrazem pro účely zákoníku práce je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli, krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (srov. § 271k odst. 1 zákoníku práce). Úraz žalobce( o jehož existenci není sporu) nesplňuje požadavky stanovené § 271k na pracovní úraz pro účely zákoníku práce, protože k němu nedošlo náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů žalobce; v řízení nevyšla najevo existence těchto vlivů. Žalobce nezakopl, nezaklínil si nohu mezi překážky, neuklouzl či podobně, nýbrž šel po svém pracovišti v pracovní obuvi normální chůzí, na pracovišti se nenacházely žádné překážky. Při chůzi žalobce došlo „k lupnutí“ v pravém koleni žalobce. Příčina poškození zdraví žalobce tedy netkvěla ve vlivech vnějších tak, jak požaduje ust. § 271k odst. 1 zákoníku práce.10. Pro úplnost soud podotýká, že znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví – pracovní úrazy a nemoci z povolání, který vypracoval znalec , tituly před jménem, , právnická osoba, , bylo kromě jiného prokázáno, že při úrazu došlo k distorzi pravého kolenního kloubu se částečným poškozením vnitřního menisku a šlo o rupturu menisku degenerativně změněného. Při artroskopii provedené dne 24. 3. 2022 bylo zjištěno poškození zadního rohu vnitřního menisku pravého kolene (lalokové poškození, typ papouščího zobáku). Ruptury menisku se přitom dělí na úrazové a degenerativní, přičemž mezi degenerativní ruptury menisku patří právě ruptury lalokové, typ papouščího zobáku, k degenerativní ruptuře může dojít například nenadálým rotačním pohybem i malé intenzity.11. Podle ust. § 269 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Z uvedeného vyplývá, že jednou ze základních podmínek vzniku nároku zaměstnance na náhradu škody při pracovním úrazu je existence pracovního úrazu. Tato podmínka v posuzovaném případě splněna nebyla, protože úraz žalobce nelze z důvodů, které byly objasněny výše, posoudit jako úraz pracovní. Soud proto žalobu o náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 14. 3. 2022 do 28. 3. 2023, která ve výši 315 156 Kč s příslušenstvím zamítl, protože nebyla zapříčiněna pracovním úrazem.12. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v neprospěch žalobce, který ve sporu neměl úspěch. Žalobce a žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení, protože žalovaný jako úspěšný účastník řízení právo na náhradu nákladů řízení nepožadoval, soud dále zavázal žalobce, aby zaplatil vedlejšímu účastníku na náhradě nákladu řízení částku 1 500 Kč, která sestává z pěti režijních náhrad a 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za vyjádření k věci, přípravu účasti na jednání a účast jednání před soudem, a to za celkem d