19 C 159/2025-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 5. 2. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 10 460,50 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 3. 3. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, . jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, . jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 31. 1. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2. 3. 2023. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditportal.cz. Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platbu uvedením variabilního symbolu 0012275516. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalované dne 20. 12. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť účastníci se výslovně práva účasti na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů (§ 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř.).3. Na základě provedeného dokazování, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 1. 2023, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady vystavené , právnická osoba, ., dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2024, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 12. 2024, poštovního podacího lístku ze dne 20. 12. 2024 a zprávy , právnická osoba, . ze dne 13. 6. 2025 bylo zjištěno, že mezi účastníky (právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným) byla uzavřena dne 31. 1. 2023 elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru na částku 5 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 40 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru 2 085,50 Kč (po slevě) a 5 460,50 Kč (před slevou). Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr splatit do 2. 3. 2023, a to jednorázově. Na účet vedený pro žalovaného jako majitele a jediného disponenta byla připsána dne 31. 1. 2023 částka 5 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 20. 12. 2024, podanou téhož dne k poštovní přepravě, byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení dlužné částky; současně mu bylo oznámeno postoupení pohledávky.4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 31. 1. 2023 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný tuto částku vyčerpal, a to převodem na svůj bankovní účet, neuhradil dosud ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 15 000 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.5. Žalobkyně byla ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovaným na ni platně přešla v důsledku postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o.z.).6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly.