19 C 55/2025-81 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 11. 12. 2024 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 82 447,94 Kč spolu s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 82 447,94 Kč od 9. 5. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, se sídlem , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 8. 10. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 107 837,94 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 8. 5. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 107 837,94 Kč a splatností dne 8. 5. 2024. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu 4390544. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 22. 6. 2024. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb činí celkem 82 447,94 Kč nejpozději splatných dne 8. 5. 2024. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný nerozporoval uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, namítal, že žalobkyní nebyly zjišťovány všechny skutečnosti ohledně jeho příjmů, namítal nedostatečně zjištěnou úvěruschopnost své osoby. Žalovaný poukazoval rovněž na tu skutečnost, že o mnohé dokumenty přišel v důsledku povodní.3. K jednání soudu dne 6. 10. 2025 se účastníci po omluvě nedostavili, přičemž omluvu žalovaného soud nevyhodnotil jako včasnou, když doručena byla soudu ve chvíli zahájení jednání ve věci samé. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Na základě provedeného dokazování, a to ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z úvěrové smlouvy ze dne 8. 10. 2021, Smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek mezi žalobkyní a , Anonymizováno, . ze dne 27. 1. 2020, Dodatku č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18. 11. 2021, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 6. 2024, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 6. 2024, poštovního podacího lístku ze dne 22. 6. 2024 a zprávy , právnická osoba, . ze dne 18. 9. 2025 bylo zjištěno, že mezi účastníky (právní předchůdkyní žalobkyně , Anonymizováno, jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným) byla dne 8. 10. 2021 uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru s maximálním úvěrovým limitem 50 000 Kč; úvěr byl sjednán na období jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání s tím, že celková splatná částka činí 89 798,69 Kč, sjednaná úroková sazba činila 146,949% ročně, tj. 39 798,69 Kč (denní úrok z otevřeného zůstatku úvěru 0,4026%). Smlouvou (dodatkem ke smlouvě) o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 22. 6. 2024, podanou téhož dne k poštovní přepravě, byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 128 600,94 Kč na účet č. , č. účtu, , pod VS: 4390544; současně mu bylo oznámeno postoupení pohledávky. V přípisu o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k plnění částky 107 837,94 Kč rovněž na účet č. , č. účtu, , pod VS: 4390544. Z dalších listin předložených žalobkyní soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro řízení.5. Ze zprávy , Anonymizováno, ze dne 18. 9. 2025 bylo zjištěno, že běžný účet č. , č. účtu, je veden pro žalovaného jako majitele a jediného disponenta. Účet byl založen 21. 9. 2020 a nebyla dohledána žádná příchozí platba s uvedením variabilního symbolu 4390544 (dotaz soudu zněl na období od 10/2021). Žalovaný s uvedením tohoto variabilního symbolu však uskutečnil platbu dne 12. 7. 2024 na účet číslo: , č. účtu, , a to ve výši 25 000 Kč, jednalo se o okamžitou úhradu s poznámkou k platbě – , Jméno žalovaného, .6. Soud s ohledem na shora uvedené závěry dokazování žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo zjištěno, že mezi účastníky – právním předchůdcem žalobkyně (jako úvěrujícím) a žalovaným (jako úvěrovaným) došlo dne 8. 10. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., konkrétně ujednání o možnosti žalovaného čerpat prostředky až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalobkyně v řízení netvrdila, tím méně prokázala, jakou zcela konkrétní částku žalovaný celkem vyčerpal prostřednictvím sjednaného úvěru a kolik na poskytnutý úvěr uhradil. Ke dni splatnosti 8. 5. 2024 žalobkyně v listině označené „Platební informace“ vykazovala „aktuální povinnou celkovou částku k úhradě“ ve výši 63 509,08 Kč. Jelikož se tedy v daném případě jednalo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel soud prioritně posoudit platnost smlouvy ve smyslu ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Neposoudil-li proto v daném případě poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Žalobkyně sice v řízení tvrdila, že byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, nenabídla však soudu v tomto směru žádné důkazy. Pokud právní předchůdce žalobkyně dále zohledňoval při posuzování úvěruschopnosti žalovaného částku 4 860 Kč (životní minimum) pak pouze hypoteticky hodnotil jeho výdaje a je zřejmé, že nevycházel ze zcela konkrétních údajů ani o příjmech a ani o výdajích. Již na základě těchto tvrzení tak soud mohl dospět k jednoznačnému závěru, že smlouva je neplatná. Žalobkyně se pak nedostavením k jednání soudu zbavila možnosti býti poučena dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., a to nejen ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, ale rovněž o nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti co se týče výše čerpaného úvěru a plnění žalovaného na poskytnutý úvěr. Z tvrzení samotné žalobkyně ani z předložených listinných důkazů soud totiž nezjistil, a to s ohledem na zřejmě postupné čerpání (nikoli však na označený účet) a hrazení ze strany žalovaného, v jaké výši zůstala jistina neuhrazena. Nadto žalobkyně ani nezohlednila plně