20 C 164/2025-46 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 26. 2. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 407,11 Kč se zákonnými a smluvními úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tak, že dne 13. 12. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 57 486 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 673 Kč spolu s úrokovou sazbou 39,99 % ročně. Smlouva byla sjednána poté, co žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 7 265,94 Kč. Protože řádně úvěr nesplácel, žalobkyně ke dni 2. 8. 2024 úvěr zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení úvěru. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podáním ze dne 18. 7. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že vyhodnotila informace poskytnuté žalovaným, které následně konfrontovala s výstupy z databází. Výdaje žalovaného posuzovala na základě statistických modelů.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 11. 8. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 57 486 Kč za účelem nákupu u obchodníka , právnická osoba, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 39,99 % ročně v 24 měsíčních splátkách po 3 673 Kč, celkem mělo být uhrazeno 81 240 Kč (bez pojistného). Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalovaného je uveden číselný kód 5590771931.6. Z odstoupení od smlouvy ze dne 2. 9. 2024 se podává, že žalobkyně z důvodu řádného nesplácení úvěru ze strany žalovaného odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě částky 65 007,40 Kč. O odeslání nepředložila žalobkyně žádný důkaz.7. Z oznámení o odchozí platbě se podává, že žalobkyně učinila dne 13. 12. 2023 platbu ve výši 57 486 Kč pod VS , var. symbol, .8. Z výplatních lístků za září a říjen 2023 se podává, že žalovaný měl čistý příjem ve výši 20 145,80 Kč a 22 188,68 Kč.9. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti se podává, že žalobkyně žalovaného prověřovala v registru SOLUS, CEE, CRIF. Zjistila příjem žalovaného ve výši 21 167,24 Kč, náklady na bydlení 5 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 1 812,16 Kč. Údaje ověřila z výplatních pásek. Rozdíl příjmů a výdajů činil 14 355,08 Kč.10. Ze sdělení MONETA Money bank, a. s., ze dne 10. 7. 2025 se podává, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že z účtu byly pod VS , var. symbol, činěny dvě platby ve výši 3 633 Kč a 3 632,94 Kč.11. Předžalobní výzvou ze dne 9. 1. 2025, zaslanou žalovanému dne 13. 1. 2025, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 65 007,40 Kč do 7 dnů od datace výzvy.12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 57 486 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze dvě výplatní pásky žalovaného. Dle názoru soudu nebyla dostatečně prověřena pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby). Své výdaje žalovaný žalobkyni neosvědčil žádnými listinami. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 57 486 Kč již uhradil 7 265,94 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 50 220,06 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 9. 1. 2025 s termínem splnění do 7 dnů od datace výzvy, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 17. 1. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 17. 1. 2025, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 54 % (žalobkyně byla úspěšná co do 77 % a neúspěšná co do 23 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 22 107,19 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 337 Kč, odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na jednání dne 11. 8. 2025) v celkové výši 13 840 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 AT považována částka 58 407,11 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 3 460 Kč, 4 režijní paušál po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT, ve znění od 1. 1. 2025), náhradu hotových výdajů spočívající v cestovném zástupce žalobkyně k jednání soudu dne 11. 8. 2025 (§ 13 odst. 5 AT, ve znění od 1. 1. 2025, ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a s § 1 a 4 vyhlášky č. 475/2024 Sb.), tj. 46 km (cesta Ostrava – Karviná a zpět), při náhradě za 1 km jízdy á 5,80 Kč, udávané spotřebě 8 l na 100 km a ceně za 1 l 95 oktanového benzínu 35,80 Kč, tj. částku ve výši 399 Kč, náhradu za čas zmeškaný zástupcem žalobkyně cestou k jednáním soudu dne 11. 8. 2025 a zpět v částce 300 Kč, tj. 2 půlhodiny po 150 Kč (§ 14 odst. 3 AT), a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 3 431,19 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH.15. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 % z částky 22 107,19 Kč, tedy ve výši 11 937,88 Kč.16. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.