20 C 277/2025-46 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 26. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 39 000,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 6. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti, které měla žalovaná uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále s žalovanou zavřela dne 2. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti, které měla žalovaná uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Pohledávky byly ke dni 25. 3. 2025 postoupeny žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 17. 7. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podáním ze dne 6. 10. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány. Majetková situace žalované byla doložena prostřednictvím rozhodnutí o přiznání sirotčího důchodu a složenek a výdaje prostřednictvím výpisu z účtu. Na úvěrovou smlouvu č. , hodnota, žalovaná uhradila celkem 6 672 Kč a na úvěrovou smlouvu č. , hodnota, celkem 13 308 Kč.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 23. 10. 2025, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).5. Z žádosti o úvěr ze dne 6. 6. 2023 se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 15 000 Kč. Uvedla, že je student, pobírá sirotčí důchod ve výši 12 637 Kč a má celkové měsíční výdaje ve výši 7 328 Kč. Použitelný měsíční příjem byl stanoven na 5 309 Kč. Uvedla, že žije u osoby blízké a nemá žádnou vyživovací povinnost.6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 6. 6. 2023 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností , právnická osoba, (, právnická osoba, .) a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 27 888 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč.7. Z transakční historie vyplývá, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 6 672 Kč.8. Z žádosti o úvěr ze dne 2. 11. 2022 se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20 000 Kč. Uvedla, že je student, pobírá sirotčí důchod ve výši 11 645 Kč a má celkové měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Použitelný měsíční příjem byl stanoven na 8 645 Kč. Uvedla, že žije u osoby blízké a nemá žádnou vyživovací povinnost.9. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 2. 11. 2022 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností , právnická osoba, (, právnická osoba, .) a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit částku 18 592 Kč, a to v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč.10. Z transakční historie vyplývá, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 13 308 Kč.11. Z rozhodnutí o přiznání sirotčího důchodu ze dne 17. 10. 2022 se podává, že žalované byl přiznán sirotčí důchod ve výši 12 079 Kč.12. Ze složenek se podává, že žalované přicházel sirotčí důchod za období od 18. 6. 2022 do 17. 9. 2022 ve výši 11 645 Kč měsíčně, za období od 18. 1. 2023 do 17. 3. 2023 ve výši 12 608 Kč měsíčně a za období od 18. 5. 2023 do 17. 6. 2023 ve výši 12 608 Kč.13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávky za žalovanou, pohledávky byly identifikovány v příloze smlouvy. Žalobkyně za odkoupené pohledávky uhradila kupní cenu.14. Ve dvou oznámeních o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni. O odeslání oznámení žalobkyně nepředložila žádné důkazy.15. Výzvou k plnění ze dne 17. 7. 2025, odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 43 896,83 Kč, a to do 1. 8. 2025.16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelské úvěry v celkové výši 25 000 Kč. Tyto smlouvy soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smluv v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvy spotřebitelské, na které dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smluv o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila rozhodnutí o přiznání sirotčího důchodu a složenky s výplatou tohoto důchodu. K výdajové stránce nepředložila žalobkyně žádné důkazy. Právní předchůdkyně žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalované a spokojila se toliko s jejím prohlášením. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěrů žalované vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla.17. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona jsou proto smlouvy o úvěru neplatné, neboť byly sjednány v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatných smluv spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistin úvěrů, ponížených o plnění, která žalovaná na základě neplatných smluv žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytla. Žalovaná na částku 15 000 Kč již uhradila 6 672 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 8 328 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 17. 7. 2025 s termínem splnění do 1. 8. 2025, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 2. 8. 2025 do zaplacení. Žalovaná dále na částku 10 000 Kč již uhradila 13 308 Kč, a žalobkyni tak nadále nic nedluží, neboť bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydala. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 2. 8. 2025, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.