20 C 312/2025-50 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 17. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 291 867,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 9. 12. 2023 smlouvu o úvěru – expres půjčka. V těch se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, a to na její bankovní účet č. , č. účtu, , které měla žalovaná uhradit vždy v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 4 437,82 Kč. Žalovaná na své dluhy uhradila celkem 35 504,22 Kč. Pohledávka byla ke dni 21. 5. 2025 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 25. 8. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podáním ze dne 7. 11. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že uvedla, že žalovaná byla prověřována v interních i externích registrech a rejstřících, doložila potvrzení o příjmu. Žalovaná uvedla, že příjem domácnosti činí 50 000 Kč, že žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná hradí závazky ve výši 4 192 Kč a podílí se na nájmu z 50 %. Právní předchůdkyně dospěla k závěru, že je možné úvěr žalované schválit.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 11. 12. 2025, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).5. Z žádosti o úvěr ze dne 9. 12. 2023 se podává, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 300 000 Kč. Uvedla, že pobírá příjem ze zaměstnání ve výši 21 134 Kč a že celkový příjem v domácnosti je ve výši 50 000 Kč. Své měsíční výdaje na bydlení uvedla ve výši 2 000 Kč. Uvedla, že žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost.6. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – expres půjčka ze dne 9. 12. 2023 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi , právnická osoba, (bankou), a žalovanou jako klientem. Banka se zavázala klientovi poskytnout úvěr ve výši 300 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala bance vrátit částku 483 130,14 Kč, a to v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 4 437,82 Kč. Tyto informace jsou v souladu s informacemi uvedenými ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.7. Z platební historie se podává, že žalovaná na úvěr č. , hodnota, uhradila celkem 35 504,22 Kč. Shodné informace vyplývají z předložených výpisů z úvěrového účtu za období od prosince 2023 do 21. 5. 2025.8. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 5. 11. 2025 se podává, že žalovaná byla prověřována v insolvenčním rejstříku a bankovním a nebankovním registru klientských informací. Příjem byl prověřen z doložených dokumentů a u výdajů byly započteny výdaje uvedené v žádosti, částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení a splátky na předchozí úvěry.9. Ze sdělení , Anonymizováno, ze dne 31. 10. 2025 vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaná a že dne 9. 12. 2023 byla na účet poukázána částka 300 000 Kč.10. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 8. 12. 2023 se podává, že žalovaná měla čistý příjem za posledních 12 měsíců ve výši 221 286 Kč.11. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované dne 21. 12. 2024 oznámení o prohlášení úvěru za splatný. O odeslání oznámení nepředložila žalobkyně žádný důkaz.12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. Žalobkyně za postoupené pohledávky uhradila kupní cenu.13. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2025, které bylo žalované odesláno dne 6. 6. 2025, postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni.14. Výzvou k plnění ze dne 25. 8. 2025, odeslanou žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 345 722,30 Kč, a to do 9. 9. 2025.15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze potvrzení o výši příjmu. K výdajové stránce nepředložila žalobkyně žádné důkazy. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla pouze výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč a jiné výdaje neuvedla. Toto sdělení by tak na straně právní předchůdkyně žalobkyně mělo vést z důslednějšímu zjišťování a ověřování zejména jejích výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním výdajové stránky žalované a spokojila se toliko s jejím prohlášením. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak žádné další důkazy nenavrhla.16. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytla. Žalovaná na částku 300 000 Kč již uhradila 35 504,22 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 264 495,78 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 25. 8. 2025 s termínem splnění do 9. 9. 2025, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 10. 9. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 10. 9. 2025, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaná je k jejich náhradě povinna žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 49,2 % (žalobkyně byla úspěšná co do 74,6 % a neúspěšná co do 25,4 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 63 001,26 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 14 594 Kč, odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání soudu dne 11. 12. 2025) v celkové výši 38 000 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 AT považována částka 291 867,80 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 6 AT částku 9 500 Kč, 4 režijní paušál po 450 Kč, tj. celkem 1 800 Kč (§ 13 odst. 4 AT), 1/3 z náhrady hotových výdajů spočívající v cestovném zástupce žalobkyně k jednání soudu dne 11. 12. 2025 (§