20 C 319/2025-39 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 30. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 70 323,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 25. 7. 2024 smlouvu o půjčce č. , hodnota, . V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , které měl žalovaný uhradit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 1 293 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 674,67 Kč. Pohledávka byla dne 6. 6. 2025 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 17. 7. 2025. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podáním ze dne 11. 11. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Následně byl žalovaný ověřován v registru SOLUS a v nebankovním a bankovním registru klientských informací.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 15. 12. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).5. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 25. 7. 2024 se podává, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 70 000 Kč, který mu měl být vyplacen na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , a který měl žalovaný uhradit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 1 293 Kč. Návrh byl následně ze strany banky akceptován.6. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta se podává, že žalovaný byl prověřen v registrech a insolvenčním rejstříku. Deklarovaný příjem byl ověřen dle příjmů připisovaných na účet žalovaného. Zohlednili výdaje ve výši 25 500 Kč a žalovanému tak zbyla částka 10 171 Kč. S ohledem na uvedené byla půjčka schválena.7. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2000 do 6. 6. 2025 se podává pravidelný příjem žalovaného a množství debetních položek. Z výpisů z účtu nejsou patrné žádné pravidelné platby. Jsou zde patrné splátky i čerpání množství úvěrů a dále jsou zde patrné sázky.8. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 12. 11. 2025, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 25. 7. 2024 byla na účet poukázána částka 70 000 Kč.9. Z výpisu z Minutové půjčky se podává, že žalovaný načerpal dne 25. 7. 2024 částku 70 000 Kč, na kterou učinil jednu platbu dne 15. 8. 2024 ve výši 674,67 Kč.10. Z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 17. 3. 2025, odeslaného žalovanému téhož dne, se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 76 782,67 Kč.11. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 12. 2023 bylo zjištěno, že společnost I-Xon a. s. jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.12. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2025, odeslaném žalovanému téhož dne, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky společnosti I-Xon a. s.13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.14. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2025 postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.15. Výzvou k plnění ze dne 17. 7. 2025, odeslanou žalovanému dne 18. 7. 2025, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 90 648,11 Kč, a to do 7 dnů ode dne odeslání výzvy.16. Další listinné důkazy předložené žalobkyní nebudou pro nadbytečnost provedeny.17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 70 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila výpisy z účtu žalovaného a protokol o ověřování úvěruschopnosti. Dle názoru soudu nebyla dostatečně prověřena pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby). Své výdaje žalovaný žalobkyni neosvědčil žádnými listinami. Dle názoru soudu měly být také náležitě vyhodnoceny údaje zjistitelné z výpisů z bankovního účtu žalovaného, ze kterých je zřejmé, že žalovaný si v daném období půjčoval značné částky a současně je zde velké množství položek sázek. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného při sjednávání smlouvy, neboť náležitě nezohlednila všechny faktické výdaje žalovaného, vycházela z normativních výdajů, které si stanovila pomocí svých modelů, avšak tyto neodpovídají skutečnosti. Nezohlednila ani jeho platební morálku a nakládání s finančními prostředky, což bylo možno ověřit z výpisů z účtu žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.18. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 70 000 Kč již uhradil 674,67 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 69 325,33 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 17. 7. 2025 s termínem splnění do 7 dnů od odeslání, tedy do 25. 7. 2025, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 26. 7. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 26. 7. 2025, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 64,4 % (žalobkyně byla úspěšná co do 82,2 % a neúspěšná co do 17,8 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 19 452,70 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 517 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 11 820 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 AT považována částka 70 323,33 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 3 940 Kč, 3 režijní paušály po 450 Kč, tj. celkem 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 AT), a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 2 765,7