20 C 344/2025-48 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 26. 6. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 583 239,91 Kč se zákonnými a smluvními úroky. Žalobu odůvodnila tak, že dne 11. 3. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí splátkového úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , který se žalovaný zavázal splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 4 574 Kč. Smlouva byla sjednána poté, co žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného tak, že údaje uvedené žalovaným ověřila nahlédnutím do výpisů z bankovního účtu žalovaného, v bankovních a nebankovních registrech. Po odečtení nezbytných výdajů zbyla žalovanému na splácení dluhu částka 7 662 Kč, což je částka převyšující předpokládanou splátku úvěru. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 19. 12. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 26. 5. 2017 se podává, že žalobkyně zřídila žalovanému účet č. , č. účtu, .5. Ze smlouvy o poskytnutí splátkového úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena dne 11. 3. 2021, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 5,85 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 4 574 Kč, celkem mělo být uhrazeno 439 101,56 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Smlouva byla podepsána prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně. Tyto údaje jsou v souladu s informacemi uvedenými v Předsmluvních informacích ke splátkovému úvěru.6. Z výpisu z bankovního registru klientských informací se podává, že u žalovaného existoval jeden odmítnutý kontrakt, jeden existující kontrakt a čtyři ukončené, přičemž tři z nich byly ukončené předčasně. Žalovaný měl úvěr ze stavebního spoření s tím, že zbývající částka činila 1 391 776 Kč, úvěr byl načerpán 26. 2. 2021 a žalovaný hradil splátku 2 090 Kč.7. Z tabulky posuzování úvěruschopnosti vyplývá, že žalobkyně vycházela z výdajů žalovaného dle pohybů na jeho bankovního účtu ve výši 13 248 Kč. Příjmy žalobce zohlednila žalobkyně ve výši 23 000 Kč a po odečtení výdajů a splátek úvěrů zbyla žalovanému disponibilní částka ve výši 3 088 Kč.8. Z výpisů z účtu žalovaného (, č. účtu, ) za období od 9. 9. 2020 do 8. 3. 2021 se podává množství debetních položek a pravidelný příjem žalovaného. Jsou zde patrné platby půjček ve výši 2 100 Kč či 2 200 Kč, nájem v rozpětí od 4 990 Kč do 10 100 Kč, platby pojišťovnám za životní pojištění či pojištění auta. Dne 28. 12. 2020 převedl mezi svými účty prostředky ve výši 125 000 Kč, dne 11. 2. 2021 ve výši 80 000 Kč a dne 19. 2. 2021 ve výši 149 950 Kč.9. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, z 11. 3. 2021 se podává, že byla načerpána částka 350 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, .10. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 10. 11. 2025 se podává, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 11. 3. 2025 byla na účet připsána částka 350 000 Kč.11. Z výpočtové tabulky se podává, že žalovaný za období od 11. 3. 2021 do 31. 5. 2025 uhradil celkem 120 807,72 Kč. Tato informace je v souladu s informacemi uvedenými v přehledu přijatých plateb.12. Z oznámení o zesplatnění ze dne 17. 10. 2023, odeslaného žalovanému dne 18. 10. 2023, se podává, že žalobkyně oznámila žalovanému, že jeho úvěr byl k datu 27. 10. 2023 zesplatněn.13. Předžalobní výzvou ze dne 19. 9. 2024, zaslanou žalovanému téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 267 173,90 Kč a 189 842,34 Kč do 7 dnů.14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 350 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze 120 807,72 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila výpis z účtu žalovaného a výpis z bankovního registru klientských informací. Dle názoru soudu měly být také náležitě vyhodnoceny údaje zjistitelné z bankovního registru klientských informací, kdy je zřejmé, že u žalovaného došlo k odmítnutí žádosti a že se u něj vyskytly splátky po splatnosti. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného při sjednávání smlouvy, neboť náležitě nezohlednila všechny faktické výdaje žalovaného. Nezohlednila ani jeho platební morálku a nakládání s finančními prostředky, což bylo možno ověřit z údajů vedených ve vztahu k žalovanému v BRKI a z výpisů z účtu žalovaného. Soud se neztotožňuje se závěrem žalobkyně o tom, že by žalovaný při sjednané výši měsíční splátky úvěru 4 574 Kč po dobu 96 měsíců byl schopen svého závazku z úvěrové smlouvy dostát.15. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 350 000 Kč již uhradil 120 807,72 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 229 192,28 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to od data a ve výši požadované žalobkyní. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy.16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.