21 C 155/2025-17 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 32 300 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným prostřednictvím webových stránek www.svycarskapujcka.cz dne 13. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. 78755833, podle které vyplatila žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit tuto částku navýšenou o smluvní úrok 7 300 Kč do 12. 1. 2024. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí:4. Z listiny označené jako smlouva o úvěru – Švýcarská půjčka ID: 78755833, bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www.svycarskapujcka.cz mezi žalobkyní a žalovaným jako klientem, který uvedl bankovní spojení č. účtu , č. účtu, . Podle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní, účelový úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem 32 500 Kč do 12. 1. 2025, tedy doba trvání úvěru byla sjednána na 30 dní. Úroková sazba činila 1 % denně. Smlouva byla podepsána dne 13. 12. 2024 a žalovaný smlouvu podepsal odesláním kódu na telefonní číslo , tel. číslo, ve 12:42 hodin. Podpis byl uskutečněn z IP adresy 37.48.49.30. Z listiny označené jako Formulář o standardní informace o spotřebitelském úvěru – Švýcarská půjčka, bylo zjištěno že žalovanému byly poskytnuty informace o věřiteli a informace o spotřebitelském úvěru.5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby se zjišťuje, že v dopise ze dne 28. 4. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky podle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 12. 2024, a to ve výši 34 997,83 Kč do tří dnů.6. Podací lístek ze dne 28.4. 2025, ze kterého se zjišťuje, že zástupkyně žalobkyně podal k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému dne 28. 4. 20257. Sdělení banky, z kterého se zjišťuje, že žalovaný byl majitelem účtu č. , č. účtu, a v prosinci 2024 byla na tento účet byla připsána částka ve výši 25 000 Kč od odesílatele ThePay a. s.8. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu ve věci samé, který po právní stránce posoudil následovně:9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně (zapůjčitel) přenechala žalovanému (vydlužiteli) peníze (zastupitelnou věc) tak, aby je užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. [§ 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].10. Smlouvu sjednali účastníci v písemné formě při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky, neboť ji sjednali prostřednictvím internetových stránek žalobkyně (§ 561 odst. 1 o. z.).11. Žalovaný smlouvu podepsal číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS, tedy prostým podpisem. Prostým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání [čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, (dále jen „nařízení eIDAS“)].12. Podle obsahu smlouvy se jedná o spotřebitelský úvěr, neboť spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli [§ 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“)].13. Povinností soudu bylo tedy posoudit, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy posoudil (důkladně) úvěruschopnost žalovaného (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Povinnost zabývat se tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).14. Žalobkyně ani v žalobě, ani na výzvu soudu neuvedla, zda a jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy posuzovala. K jednání se žalobkyně nedostavila, nemohla být proto soudem poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.15. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného.16. Důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je pak v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tedy nesplacenou jistinu je spotřebitel povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).17. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).18. Nejvyšší soud k tomuto ustanovení, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17, dostupný na www. nsoud.cz).19. Uvedené odpovídá rovněž důvodové zprávě k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle které: „(…) Při úvahách o tom, zda lhůta počíná spotřebiteli běžet již od okamžiku uzavření smlouvy je nutno vzít v úvahu, že u spotřebitelů, kteří se dlouhodobě a pravidelně financují na nebankovním trhu, je vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr výrazně posunuté od běžných klientů bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele s odbornou péčí poskytovatele. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“20. Uvedené přijal i Nejvyšší soud (viz odst. 57 a odst. 59 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023 čj. 23 Cdo 101/2023-133, dostupný na www.nsoud.cz).21. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (25 000 Kč).22. Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).23. A pro případ, že žalovaný tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).24. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.25. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 292 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 1 615 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 323 Kč podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích.26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 83