26 C 180/2025-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 5. 2025 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 16 681,89 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 565,99 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 329,99 Kč, s 15% úrokem z částky 6 719,95 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení z částky 6 719,95 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 10. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 8 303 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 295 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 695 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti sdělení žalované.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 6. 2023, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 22. 10. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 včetně podacího lístku ze dne 11. 11. 2024, výzvy k plnění ze dne 18. 2. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne, přehledu plateb (tabulky umoření) a zákaznické karty ze dne 10. 6. 2023. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 6. 2023 mezi , právnická osoba, jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 8 303 Kč, tj. celkem 15 303 Kč v 52 týdenních splátkách po 295 Kč (poslední splátka 258 Kč). Ze zákaznické karty ze dne 10. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná úvěrujícímu prohlásila, že vyživuje tři osoby, je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, je nezaměstnána, její příjem činí 4 774 Kč měsíčně, příjmy dalších členů domácnosti činí 10 516 Kč, výdaje žalované činí 1 001 Kč měsíčně. Z přehledu plateb (tabulky umoření) bylo zjištěno, že úvěrující eviduje u smlouvy č. , hodnota, platby žalované v celkové výši 695 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 21. 10. 2024 mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2024, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 11. 11. 2024. O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 18. 2. 2025, která byla odeslána jako doporučená zásilka žalované dne 18. 2. 2025.5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022. Žalovaná nedoložila úvěrující společnosti své příjmy ani pravidelné výdaje, u obou smluv byla předložena pouze zákaznická karta, avšak bez listin, které měla žalovaná předložit současně s jejím vyplněním. Nereálně nízkou se jeví soudu žalovanou deklarovaná výše výdajů (1 000 Kč měsíčně). Soud je názoru, že pokud by úvěrující společnost skutečně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v zákaznické kartě, v žádném případě jí úvěr poskytnout neměla. Žalovana o osbě totiž prohlásila, že je nezaměstnanou osobou s příjmem 4 774 Kč a vyživuje přitom tři osoby.6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalované vrátit jistinu poskytnutého jí úvěru, žalovaná tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázána k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a netvrdila nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalované do splátek, ale zavázal ji k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované byla vyplacena ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 7 000 Kč a žalovaná uhradila 695 Kč. Žalovaná tak byla zavázána uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 6 305 Kč, tj. rozdíl částek 7 000 Kč a 695 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.