26 C 201/2025-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 8. 2025 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 49 040 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 262,29 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 426,62 Kč, s 8% úrokem z částky 19 836,88 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a s 14,75% úrokem z prodlení z částky 20 659,14 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 17. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 21 480 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 9 940 Kč.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí, kdy namítala neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jelikož úvěrující společnost si nezajistila dostatečné informace o příjmech a výdajích žalované, které by přitom byly podloženy relevantními doklady. Za této situace žalovaná namítala, že žalobkyně má vůči ní nárok pouze na vrácení poskytnuté částky. Žalovaná netvrdila ničeho o výši částky, kterou již uhradila žalobkyni, resp. její předchůdkyni. Netvrdila taktéž ničeho o svých aktuálních výdělkových, majetkových a osobních poměrech.3. K nařízenému jednání se účastníci ani jejich zástupci nedostavili, byť byli řádně a včas předvoláni. Zástupci účastníků svoji neúčast omluvili a souhlasili s jednáním ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 12. 2022, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 23. 5. 2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025, výzvy k plnění ze dne 17. 7. 2025 včetně podacího lístku ze dne 17. 7. 2025, transakční historie, žádosti o úvěr ze dne 17. 12. 2025, pracovní smlouvy ze dne 11. 4. 2022 a výplatních lístků žalované za říjen a listopad 2022. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 17. 12. 2022 mezi , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit tuto částku a dále poplatky a úrok v celkové výši 21 480 Kč, tj. uhradit celkem 46 480 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Z transakční historie bylo zjištěno, že úvěrující eviduje platby žalované u shora uvedené úvěrové smlouvy v celkové výši 9 940 Kč (tři splátky po 3 320 Kč).6. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná společnosti , právnická osoba, . prohlásila, že je vdaná, nemá vyživovací povinnost k dětem, bydlí u rodičů, je zaměstnána u , právnická osoba, , její měsíční mzda činí 32 625 Kč. Celkové měsíční výdaje žalované činí 10 250 Kč, z toho náklady na bydlení a energie 1 000 Kč měsíčně a na splátky úvěrů 5 000 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne 11. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnaná u , právnická osoba, na pozici dozorčí výhybek, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od 1. 5. 2022 do 30. 4. 2023. Dle výplatních lístků činila čistá mzda žalované v říjnu 2022 28 031 Kč a v listopadu 2022 37 220 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 3. 2025 mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, . Postoupení pohledávky mělo být žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 4. 2025, jeho doručení nebo odeslání žalované nebylo však v řízení prokázáno. O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 17. 7. 2025, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 17. 7. 2025.8. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.9. Úvěrující společnost nijak neověřovala kusé tvrzení žalované o výši jejích výdajů, kdy zejména údaj o výši nákladu na bydlení a energie se jeví soudu stěží reálným a pravdivým, a bylo tedy třeba tato tvrzení žalované řádně ověřit. Příjmy žalované byly ověřovány dostatečným způsobem, tj. z pracovní smlouvy a z výplatních lístků za dva poslední měsíce, avšak z předložené pracovní smlouvy je patrné, že pracovní poměr ní založený je na dobu určitou jednoho roku a skončí devět měsíců před splatností poslední splátky úvěru. Úvěruschopnost žalované tedy nebyla řádně zkoumána a úvěr žalované za zjištěných okolností neměl být poskytnut.10. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalované vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaná tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázána k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná v průběhu řízení netvrdila nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti plnění žalované do splátek, ale zavázal ji k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované byla vyplacena ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 25 000 Kč a žalovaná uhradila dle žalobkyní předložené listiny částku 9 940 Kč, přičemž žádné platby nad rámec této částky žalovaná netvrdila. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi úvěrující společností a žalobkyní. Žalovaná tak byla zavázána uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 15 060 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 25 000 Kč a částkou 9 940 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 15 060 Kč, tj. 25 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 44 122,32 Kč, tj. 75 % předmětu řízení, kdy soud přihlédl i k výši uplatněného úrokového příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalovaná má tedy nárok na náhradu 50 % nákladů řízení (75-25). Celkové náklady řízení žalované činí 8 591 Kč a tyto sestávají z odměny zástupce žalované ve výši 6 200 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 900 Kč a dle z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z přiznané odměny a režijních paušálů v celkové výši 1 491 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalované předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za dva úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení a sepis vyjádření k žalobě), kdy odměna za jeden úkon činí 3 100 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál za jeden úkon činí 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Na nákladech řízení byla žalované přiznána částka 4 295,50 Kč, tj. 50 % z částky 8 591 Kč.12. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 482 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 1 929 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděnýc