26 C 213/2025-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 55 652,83 Kč spolu s 12% úrokem z prodlení z této částky od 19. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele , Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, .) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 19. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které čerpal žalovaný finanční prostředky v celkové výši 89 999 Kč a na splátkách uhradil celkem 66 775,70 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, .2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2025, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 5. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne, úvěrové smlouvy ze dne 19. 9. 2024, standartních informací o spotřebitelském úvěru, sedmi potvrzení o platbě (proof of payment), standartních podmínek úvěrové smlouvy, snímku občanského průkazu žalovaného, přehledu čerpání a splácení, faktury , IBAN, , listiny označené jako „, Anonymizováno, “ a sdělení , právnická osoba, . ze dne 6. 11. 2025. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 9. 2024 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi , Anonymizováno, .c. jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovaný svoji totožnost prokázal občanským průkazem, jehož fotokopii měla k dispozici úvěrující banka. Žalovanému byl smlouvou poskytnut revolvingový úvěr s výší limitu 45 000 Kč (25 00 Kč u prvního čerpání), úrok byl sjednán ve výši 146,949 % ročně, měsíční splátka měla činit 13 % z celkové splatné částky, minimálně však 1 000 Kč. Z přehledu čerpání a splátek a z listin označených jako proof of payment bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr následovně: dne 19. 9. 2024 v částce 25 000 Kč, dne 23. 9. 2024 v částce 5 000 Kč, dne 25. 9. 2024 v částce 5 000 Kč, dne 1. 10. 2024 v částce 5 000 Kč, dne 2. 10. 2024 v částce 5 000 Kč, dne 17. 11. 2024 v částce 5 000 Kč a dne 18. 11. 2024 v částce 39 999 Kč a dále, že žalovaný na splátkách úvěru uhradil následující částky: dne 5. 11. 2024 částku 53 060 Kč, dne 17. 1. 2025 částku 6 599,11 a dne 21. 2. 2025 částku 7 116,59 Kč. Z listiny označené jako , Anonymizováno, bylo zjištěno, že obsahuje údaje o poměrech žalovaného, který měl úvěrující společnosti prohlásit, že žije v dvoučlenné domácnosti, nemá děti, je svobodný, je zaměstnán na plný úvazek jako operátor výroby u výrobce náhradních dílů do motorových vozidel, jeho mzda činí 35 000 Kč a měsíční výdaje 18 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 20. 12. 2019 mezi , Anonymizováno, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a předmětem postoupení byly pohledávky postupitele uvedené v seznamu postoupených pohledávek, který obsahuje i pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení. Dle podacího lístku ze dne 15. 5. 2025 byla na adresu žalovaného odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky.6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o úvěru jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by úvěrující společnost dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022. Úvěrující banka řádně nezjišťovala před uzavřením smlouvy výši příjmu žalovaného a jeho výdajů, ale vycházela pouze z velmi kusých informací, které jí zřejmě sdělil žalovaný, a takto získané informace nijak neprověřovala.7. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla poskytnuta ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 89 999 Kč. Žalovaný uhradil částku 66 775,70 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou úvěrující společnost postoupila na žalobkyni v řízení uplatněnou pohledávku za žalovaným, byť tato byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 23 223,30 Kč, kdy se jedná o rozdíl mezi částkami 89 999 Kč a 66 775,70 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nárok vyplývající přímo z neplatně uzavřené smluv o spotřebitelském úvěru.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.9. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 556 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 2 227 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být ve věci vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 2 783 Kč.