26 C 264/2025-16 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 7. 2025 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 17 820 Kč spolu s 14,75% úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne 23. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl poskytnut žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná se zavázala splácet úrok každý měsíc, splácení jistiny bylo ponecháno na jeho vůli. Úvěr byl zesplatněn žalobkyní ke dni 27. 5. 2024 pro prodlení žalované se splácením úvěru. , adresa, 820 Kč představuje smluvní pokutu.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 1. 2024 č. , hodnota, , fotokopie občanského průkazu a průkazu zdravotní pojišťovny žalované, potvrzení o provedené platbě , jméno FO, ze dne 23. 1. 2024 a ze dne 24. 1. 2024, zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 5. 2024, výplatních lístků žalované za říjen, listopad a prosinec 2023 a předžalobní upomínky ze dne 14. 6. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí revolvingového úvěru do výše 20 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že žalovaná měla povinnost splácet pravidelně pouze úroky a jistinu mohla splatit kdykoliv. Z potvrzení o provedené platbě , jméno FO, bylo zjištěno, že dne 23. 1. 2024 žalobkyně poukázala na účet č. , č. účtu, (který ve smlouvě o úvěru žalovaná označil jako svůj běžný účet) částku 5 000 Kč a dne 24. 1. 2024 částku 5 000 Kč, přičemž variabilní symbol platby byl shodný s rodným číslem žalované. Z výplatních lístků žalované byla zjištěna výše její čisté mzdy u , právnická osoba, : 9 266 Kč za říjen 2023, 13 014 Kč za listopad 2023 a 9 720 Kč za prosinec 2023, do pracovní ho poměru žalovaná nastoupila dne 3. 10. 2023. O úhradu dlužné částky byla žalovaná upomínána v předžalobní upomínce ze dne 14. 6. 2025, která byla dle podacího lístku téhož dne odeslána jako doporučená zásilka.6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Smlouva o spotřebitelském úvěru sice nebyla sjednána v písemné formě, jelikož předložený formulář smlouvy neobsahuje podpis žalované, ale soud má za to, že skutečně došlo k uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky, což bylo potvrzeno skutečností, že žalobkyně disponuje naskenovaným občanským průkazem žalované a výplatními lístky žalované. Žalovaná nedoložila smluvní ujednání mezi účastníky v odlišném znění, než předložila žalobkyně, soud tak nemá důvody pochybovat o tom, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena v tom znění, jak jej předložila žalobkyně. Úvěr byl žalované řádně poskytnut.7. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1, věta první a druhá zákona č. 257/2016 Sb.8. Žalobkyně dle soudu nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Příjmy žalované zjišťovala z výplatních lístků za tři poslední měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy, která však byla uzavřena 3. 10. 2023 a nebylo doložena na jak dlouhou dobu a zda pracovní poměr neskončil v případné tříměsíční zkušební době. Pravidelné výdaje žalované nebyly žalobkyní zkoumány zřejmě vůbec.9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalované vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaná tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázána k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a netvrdila nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalované do splátek, ale zavázal ji k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované byla vyplacena ze strany žalobkyně částka 10 000 Kč a žalovaná neuhradil dle tvrzení žalobkyně ničeho. Žalovaná tak byla zavázána uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 10 000 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož účastníci byli procesně úspěšní v přibližně stejném rozsahu, přičemž soud zohlednil i výši uplatněného úrokového příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.