108 C 374/2025-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, “), Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , (dále jen "Smlouva"). Na základě Smlouvy poskytla společnost , Anonymizováno, žalované úvěr v konečné výši , částka, a žalovaná se, jak vyplývá ze Smlouvy, zavázala zaplatit částku , částka, spolu s příslušenstvím do , datum, . Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaná si na webových stránkách poskytovatele úvěru vybrala parametry úvěru, vyplnila registrační formulář a učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru, který poskytovatel úvěru přijal. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet dne , datum, . Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobkyni. Na úhradu svých závazků nezaplatila žalovaný ničeho. Žalovaná je v prodlení a žalobkyně se proto domáhá také zaplacení úroků z prodlení.2. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, má soud za prokázáno, že jako smluvní strany jsou v ní označeny společnost , Anonymizováno, jako věřitel a žalovaná jako klient. Tato smlouva vymezuje práva a povinnosti smluvních stran při poskytnutí úvěru ve výši , částka, , je datována dne , datum, a neobsahuje žádný projev vůle žalované. Z dodatku ke smlouvě o úvěru číslo , hodnota, má soud za prokázáno, že obsahuje označení stejných smluvních stran s vymezením práv a povinností při navýšení jistiny úvěru na částku , částka, . Neobsahuje projev vůle žalované. Z částečných výpisů z účtu a sdělení , právnická osoba, . má soud za prokázáno, že společnost , Anonymizováno, odeslala žalované na její bankovní účet celkem částku , částka, . Mezi společností , Anonymizováno, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek a dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek, mezi nimiž se nachází také žalovaná pohledávka, označovaná jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smluv o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek.3. Žalobkyně svou žalobu opřela o tvrzení, že mezi jejím právním předchůdcem společností , Anonymizováno, a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě , Anonymizováno, poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , žalovaná se zavázala jej vrátit spolu se sjednanými poplatky. Uzavření smlouvy s konkrétním vymezením práv a povinností nebylo v řízení prokázáno, avšak žalobní tvrzení a předložené důkazy jasně svědčí o úmyslu společnosti , Anonymizováno, uzavřít se žalovanou smlouvu o úvěru. Prokázaný kontraktační proces právního předchůdce žalobkyně a žalované směřoval k uzavření smlouvy o úvěru, která je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 občanského zákoníku. Povinností právního předchůdce žalobkyně jako poskytovatele takového úvěru bylo postupovat v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalované. Je prokázáno, že , Anonymizováno, žalované finanční prostředky v celkové výši , částka, poskytla. Od , Anonymizováno, jako poskytovatele úvěru proto lze důvodně požadovat, aby dříve, než tyto finanční prostředky žalované poskytla takovou odbornou péči vynaložila. Tuto skutečnost však žalobkyně neprokázala. V řízení nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy získal alespoň základní představu o příjmech a nutných životních výdajích žalované. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena o potřebě dalšího dokazování o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že žalovaná od , Anonymizováno, získala finanční prostředky ve výši , částka, a tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud si je vědom skutečnosti, že uzavření samotné smlouvy nebylo v řízení prokázáno, avšak společnost , Anonymizováno, jednoznačně jednala s úmyslem uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, a proto bylo její povinností jednat jako zodpovědný a odborně pečlivý poskytovatel úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení. Bezdůvodné obohacení žalované soud s ohledem na výše uvedené nehodnotí jako bezdůvodné obohacení podle obecného ustanovení § 2991 občanského zákoníku, nýbrž jako bezdůvodné obohacení podle speciálního ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaná ničeho netvrdila o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalované dlužnou částku uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.4. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta s ohledem na výše uvedené zamítnuta.5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal soud žalovanou, aby žalobkyni, která byla v řízení procesně úspěšná co do 69 %, zaplatila 38 % nákladů řízení, jež žalobkyně účelně vynaložila. Při výpočtu procesního úspěchu a neúspěchu přitom soud kapitalizoval žalované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, tudíž celková částka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhala, činila ke dni vydání rozhodnutí , částka, . Žalobkyně vynaložila náklady celkem částkou , částka, , sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , tří předžalobních úkonů právní služby po , částka, , tří předžalobních režijních paušálů po , částka, a 21 % DPH ve výši , částka, . Z celkové částky má právo na 38 %, tj. , částka, .