109 C 15/2026-68 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 96 637 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 29. 4. 2025 do zaplacení, částku 24 667,16 Kč, úrok ve výši 78,07 % ročně z částky 79 734,47 Kč od 29. 4. 2025 do 21. 5. 2025 ve výši 3 803,97 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 79 734,47 Kč od 22. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 4. 2025 dosáhne částky 315 072 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 6. 12. 2024 smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 80 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla řádně zkoumána solventnost žalovaného. Žalovaný uhradil pouze 5 470 Kč, a to 20. 1. 2025. Úvěr byl tak zesplatněn a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, když dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Žalobkyně se domáhá úhrady smluvní pokuty u splátek 2 a 3. Dále dle smlouvy bodu 6.5 má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou z nové jistiny. Žalobkyně se domáhá dlužné nové jistiny úvěru 95 239,67 Kč, částky 998 Kč jako smluvní pokuty, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného 400 Kč, smluvní pokuty 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 95 239,67 Kč za každý den prodlení s její úhradou od 29. 4. 2025, když k datu uvedenému v záhlaví žaloby smluvní pokuta činí 24 667,16 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud neučinil žádný závěr o skutkovém stavu. Smlouva, jež měli účastníci uzavřít, byla soudu doručená elektronicky ve formátu PDF. Pokud jsou na smlouvě připojeny podpisy, tak při ověření bylo zjištěno, že oba podpisy na smlouvě připojila žalobkyně.4. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil z tvrzené smlouvy o úvěru částku 5 470 Kč 20. 1. 2025.5. Z potvrzení , právnická osoba, . soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne 2. 9. 2024 připsána částka 25 351 Kč jako nemocenská, 2. 8. 2024 částka 11 898 Kč jako nemocenská, 14. 8. 2024 částka 10 658 Kč bez uvedení zprávy pro příjemce. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno, že má příjmy ze zaměstnání. Pravidelný čistý měsíční příjem činí 27 642 Kč, jeho životní minimum činí 4 860 Kč, na děti v domácnosti bylo počítáno 3 490 Kč a za bydlení žalovaný hradí 7 473 Kč. Žalovaný má být rozvedený, nežije s nikým ve společné domácnosti, má středoškolské vzdělání s maturitou, je zaměstnán u společností , právnická osoba, Z výplatní pásky vedené na jméno žalovaného za říjen 2024 soud zjistil, že k výplatě za tento měsíc čistá mzda činila 33 746 Kč. Z výpisu z účtu u banky vedeného na jméno žalovaného soud zjistil, že za období od 27. 3. do 26. 4. 2024 počáteční zůstatek na účtu činil 11 537,33 Kč, konečný zůstatek 11 260,15 Kč. Z tohoto výpisu bylo zjištěno, že žalovaný hradil ze svého účtu různé hry, a to 27. 3. 2024 249 Kč, 2. 4. 2024 49 Kč a 229 Kč 3. 4. 2024 229 Kč, 5. 4. 2024 500 Kč, 8. 4. 2024 3 000 Kč, 4 000 Kč, 4 000 Kč, 11. 4. 2024 249 Kč, 18. 4. 2024 49 Kč, 19. 4. 2024 49 Kč, 25. 4. 2024 45 Kč. Dne 20. 4. 2024 byla z účtu odeslána plánována splátka úvěru 7 278 Kč a 22. 4. 2024 částka 709 Kč jako pojištění splátek. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací na jméno žalovaného soud zjistil, že k 6. 12. 2024 je evidováno sedm finančních institucí s žádostí pro částku 439 188 Kč, nebyl shledán žádný dluh po splatnosti. Z výpisu záznamu registru SOLUS ze dne 6. 12. 2024 nebyly zjištěny žádné splátky žalovaného.6. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že na účet vedený na jméno žalovaného dne 9. 12. 2024 byla připsána částka 80 000 Kč, a to z účtu žalobkyně.7. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu. Žalobkyně však neprokázala, že by účastníci tvrzenou úvěrovou smlouvu uzavřeli. Smlouva ze dne 6. 12. 2024, již měli účastníci uzavřít, byla soudu předložena v elektronickém formátu PDF. Na smlouvě jsou připojeny dva elektronické podpisy, ale oba tyto podpisy připojila na smlouvu žalobkyně, nikoliv jeden podpis žalovaný. Smlouvu o úvěru lze uzavřít v jakékoliv formě, a to písemné, ústní či konkludentní. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronicky podpis jednající osoby. Z hlediska dokazování je tak podstatné prokázat identitu jednající osoby a integritu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Toto v řízení prokázáno nebylo. Žalobkyně v závěrečném návrhu uváděla, že pokud nebyla smlouva o úvěru uzavřena podpisem zúčastněných stran, tak minimálně konkludentně, neboť obě strany se zachovaly podle smlouvy o úvěru. To, že na účet žalovaného žalobkyně zaslala částku 80 000 Kč, žalovaný měl uhradit první splátku ve výši 5 470 Kč, však neprokazuje celý obsah úvěrové smlouvy a to, že účastníci se dohodli na všech sankcích, kterých se žalobkyně domáhá. Soud však dále nepoučoval žalobkyni k prokazování a procesu uzavření smlouvy, jelikož se jedná o spotřebitelský vztah a žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru byla povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., a to zkoumat, zda žalovaný má dostatek finančních prostředků, aby byl schopen úvěr hradit a dále posoudit, zda žalovaný se nechová rizikovým způsobem tak, že by splácení úvěru mohlo být ohroženo. Zkoumání úvěruschopnosti, jež je uloženo žalobkyni zákonem, není pouze formálním úkonem. Žalobkyně soudu předložila výpis z účtu žalovaného, ze kterého vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu u žalovaného činil 11 537,33 Kč, konečný zůstatek 11 260,15 Kč. V průběhu měsíce žalovaný mnohokrát hradil částky za různé hry a sázky, kdy se jednalo nejen o částky ve výši 49 Kč, ale opakovaně o částky v řádech tisíců korun. Bylo také zjištěno, že žalovaný již jeden úvěr splácí. Obrana žalobkyně, že není prokázáno, že žalovaný hrál hry osobně, pouze že toliko z jeho účtu za sázky a hry bylo placeno, je absurdní, když s touto argumentací je pak možno přistoupit k jakémukoliv výpisu z účtu kohokoliv, že z účtu dané osoby nevyplývá, že veškeré výdaje hradí pro svou potřebu. Bylo by pak na žalobkyni, aby v rámci prověřování solventnosti zjišťovala, pro a za jakou jinou osobu žalovaný dané výdaje hradí. Z prověřování solventnosti žalovaného však nevyplývá, že by si žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru toto sama ověřovala, že sice z účtu žalovaného odchází mnohé platby za sázky a hry, ale není to žalovaný, který by sám hrál a sázel. S ohledem na nesplnění podmínek řádného zkoumání úvěruschopnosti, kdy žalobkyně k tomuto přistoupila zcela formálně, je tak smlouva o úvěru neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Soud tak zavázal žalovaného k vydání rozdílu mezi tím, co mu bylo poskytnuto, a toho, co uhradil. Bylo prokázáno, že na účet žalovaného žalobkyně zaslala částku 80 000 Kč, žalovaný uhradil částku 5 470 Kč, proto byl zavázán k vydání částky 74 530 Kč. Pokud jde o příslušenství žalované částky, soud nepostupoval dle ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného, když tento postup pro příslušenství dlužné částky v rámci neprokázání uzavření smlouvy by byl pro žalovaného jako spotřebitele nevýhodný. Sama žalobkyně tvrdí, že smlouva o úvěru uzavřena byla, jen toto v řízení neprokázala a soud nemá pochybnosti o tom, že žalovanému žalobkyně poskytovala částku 80 000 Kč v rámci svého podnikání, když je zcela nepravděpodobné, že by žalobkyně podnikající v rámci poskytování úvěrů a zápůjček, žalovanému poskytovala finance z jiného důvodu. Jak je již shora uvedeno, sama v řízení tvrdila, že s žalovaným smlouvu o úvěru uzavřela, jen se to žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat. Prokázáno ale bylo, že do dispozice žalovaného se dostala částka 80 000 Kč, kterou na jeho účet zaslala žalobkyně. Jelikož se žalovaný jako „spotřebitel“ dosud nemohl nedostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nevzniká žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení. Nárok na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. by vznikl žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož splatnost jistiny určil soud, může být žalovaný v prodlení v případě, že svou povinnost uhradit jistinu nesplní v pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené byla žaloba ve zbytku zamítnuta.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem, když procesní úspěch a neúspěch je u obou účastníků v podstatě stejný (ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.). Pro účely nákladů řízení je nutno započítat také příslušenství, a to, které nebylo v