109 C 322/2025-62 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 61 242,93 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 976,97 Kč, úrok 12,75 % ročně z částky 59 479,44 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 637,61 Kč od 27. 3. 2025 do 16. 6. 2025, zákonný úrok z prodlení z částky 61 242,93 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 16. 4. 2024 uzavřeli smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. V průběhu úvěrového vztahu úvěrový rámec činil 60 000 Kč. Žalovaná celkově načerpala 61 747 Kč a z úvěru uhradila 12 859 Kč. Žalovaná však nehradila řádně a včas, proto žalobkyně zesplatnila celý úvěr. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 59 479,44 Kč, poplatku na pojištění 163,49 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč, smluvních pokut 1 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalované.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze smlouvy nazvané „, Anonymizováno, č. , hodnota, “ ze dne 16. 4. 2024, jež měli účastníci uzavřít, soud neučinil žádný závěr o skutkovém stavu, když dokument byl soudu předložen elektronicky ve formátu PDF. U podpisu smluvních stran je u podpisu klienta uvedeno č. , hodnota, , podpis však nelze žádným způsobem ověřit.4. Z výpisu čerpání splátek a úhrad k úvěrové smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná na jistině měla načerpat částku 61 747 Kč, uhradit měla 12 859 Kč.5. Z úvěrové zprávy vedené na jméno žalované soud zjistil, že 24. 3. 2024 měla žalovaná uzavřít osobní úvěr, kdy datum první splátky bylo stanoveno na 24. 4. 2024. Jistina měla činit 20 000 Kč, výše měsíční splátky 2 526 Kč. Dne 23. 3. 2023 měl být žalované poskytnut osobní úvěr. Celková částka úvěru je 350 000 Kč, počet měsíčních splátek 107, výše měsíční splátky 4 829 Kč. Dne 24. 2. 2024 měla žalovaná uzavřít další úvěrovou smlouvu, celková částka 10 000 Kč, výše týdenní splátky 1 699 Kč, počet zbývajících splátek 29, zůstatek jistiny 8 418 Kč. Dne 27. 11. 2019 žalobkyně uzavřela kontokorentní úvěr, kdy k březnu 2024 úvěrovaná částka činila 1 056 Kč. K revolvingovému úvěru z 27. 11. 2019 byla vydána platební karta. V ověřování bonity žalobkyně uvedla, že příjem žalované má činit 16 000 Kč. Životní minima dospělých členů domácnosti činí 4 470 Kč, splátky jiným společnostem 9 214 Kč, přičemž výše splátky schváleného úvěru má činit 1 837 Kč. Bylo počítáno s měsíčními výdaji na bydlení 12 000 Kč.6. Z výpisu z účtu vedeného na jméno žalované, č. účtu , č. účtu, za leden 2024 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil -1 108,39 Kč, konečný zůstatek -863,34 Kč. Celkem na účet přišlo 31 197 Kč, odešlo 30 951,95 Kč. Z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaná 23. 1. 2024 hradila částku 700 Kč účet na www., Anonymizováno, . Se stejným označením byla provedena platba 23. 1. 2024 700 Kč, 25. 1. 2024 500 Kč, 27. 1. 2024 500 Kč, 27. 1. 2024 600 Kč, 29. 1. 2024 300 Kč, 30. 1. 2024 400 Kč. Z tohoto výpisu nevyplývá, jaké výdaje má mít žalovaná s bydlením. Z výpisu z účtu za únor 2024 pak soud zjistil, že počáteční zůstatek žalované činil -863,34 Kč, konečný zůstatek -1 105,92 Kč. Celkem na účet přišlo 33 415,30 Kč, odešlo 33 657,88 Kč. Dne 13. 2. 2024 bylo na účet připsáno 7 348 Kč jako příspěvek na bydlení. Opakovaně se z účtu odepisují částky v rozmezí desítek až stovek korun za úhradu stahování aplikací her.1. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu. Žalobkyně předložila smlouvu ze dne 16. 4. 2024 v elektronické podobě s názvem „Revolvingový úvěr č. , hodnota, “. Žalobkyně neprokázala v řízení, že by žalovaná smlouvu podepsala, jelikož smlouva byla předložena elektronicky ve formátu PDF a podpis na smlouvě nelze ověřit. Jelikož se však jedná o spotřebitelský vztah, je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalované dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud pro hospodárnost řízení se tak již dále kontraktačním procesem nezabýval. Žalobkyně doplnila tvrzení s tím, že tvrdila, jakým konkrétním způsobem měla prověřovat solventnost žalované. Předložila k prověřování solventnosti ověření bonity a také úvěrovou zprávu. Z úvěrové zprávy však plyne, že žalovaná má uzavřeno několik úvěrových smluv. Pokud žalobkyně vycházela z listiny nazvané „Ověření bonity“, ze které vyplývá, že žalovaná měla mít příjem ve výši 16 000 Kč, tak z tvrzení vyplývá, že žalovaná měla být zaměstnaná u , jméno FO, . Toto tvrzení bylo prokázáno z výpisu z účtu žalované, kde 8. 2. 2024 je příchozí platba ve výši 16 088 Kč a dne 9. 1. 2024 15 130 Kč. Z výpisu z účtu však nevyplývá, jaké výdaje na bydlení žalovaná hradí. Sama žalobkyně pak vychází z toho, že žalovaná má již hradit splátky jiným společnostem ve výši 9 214 Kč při jejím příjmu 16 000 Kč. Nelze počítat s příjmem ostatních členů domácnosti, když ostatní členy domácnosti právní jednání žalované nezavazuje (myšleno tím splácení úvěru žalované). Z výpisu z účtu navíc vyplývá, že žalovaná v nemalé míře nakupuje herní kupóny, popřípadě nějaké hry. Žalobkyně neprokázala, že by sama pátrala např. v insolvenčním rejstříku, popřípadě v rejstříku vedených exekucí. Již ale samotné množství a výše splátek úvěrů k příjmu žalované, když žalobkyně měla tyto informace k dispozici před uzavřením smlouvy o úvěru z výpisů z běžného účtu žalované, vypovídají, že žalovaná má opakovaně minusový stav účtu, má nízký příjem, ale vysoké splátky úvěru, přičemž hraje hry, svědčí o tom, že žalovaná není dostatečně solventní, aby jí mohl být poskytnut delší úvěr. Proto pokud by i žalobkyně prokázala uzavření smlouvy, smlouva pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované by byla stejně dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud tak zavázal žalovanou k vydání rozdílu mezi tím, co skutečně od žalobkyně načerpala a tím, co uhradila. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že dne 16. 4. 2024 byla na účet žalované připsána částka 60 000 Kč, dne 2. 9. 2024 760 Kč a dne 30. 5. 2024 987 Kč od žalobkyně, celkem tak 61 747 Kč. Z platební bilance bylo prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni 12 859 Kč, byla proto zavázána k vydání částky 48 888 Kč. Jelikož se žalovaná jako spotřebitel dosud nedostala do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nevzniká žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení. Nárok na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož splatnost jistiny určil soud, může být žalovaná v prodlení v případě, že svou povinnost uhradit jistinu nesplní v pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené byla žaloba ve zbytku zamítnuta.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a procesně úspěšnější žalobkyni bylo na nákladech řízení přiznáno 3 100 Kč. Celé náklady řízení činí 17 224,10 Kč. Tyto sestávají z částky 10 860 Kč jako tří úkonů odměny advokáta, když jeden úkon odměny advokáta dle ustanovení § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 3 620 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby). K těmto úkonům byly přiznány tři režijní paušály po 450 Kč. Z výše uvedených částek 21 % DPH činí 2 564,10 Kč. Na nákladech řízení byl přiznán zaplacený soudní poplatek 2 450 Kč. Žalobkyně měla ve věci 59% úspěch. Soud vycházel z předmětu řízení 82 735,31 Kč, když byly kapitalizovány úroky z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí. Úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 59 479,44 Kč od 17. 6. 2025 do 19. 1. 2026 činí 4 508,6 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 61 242,93 Kč od 17. 6. 2025 do 19. 1. 2026 ve výši 12 % ročně činí 4 369,20 Kč. Při odečtení neúspěchu od úspěchu má tak žalobkyně nárok na 18 % z celkových nákladů řízení, tedy 3 100 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni další náklady za sepisy doplnění žaloby, když všechna tvrzení již v žalobě měla být uvedena, důkazní návrhy měly být označeny v žalobě. Žalobkyně opakovaně podává mnoho let u soudu žaloby z nároků z úvěrových smluv a je jí známo, jaká žalobní tvrzení a důkazy žaloba má obsahovat. Proto další náklady soud nepovažuje za účelně vynaložené.