109 C 434/2025-67 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 354 091 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 575,28 Kč od 31. 3. 2025 do 15. 7. 2025, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 908,64 Kč od 16. 7. 2025 do 26. 8. 2025, zákonný úrok z prodlení z částky 352 891 Kč od 27. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 30. 12. 2022 uzavřeli smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření číslo , hodnota, . Dne 13. 1. 2023 byl poskytnut žalovanému překlenovací úvěr ve výši 399 360,90 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 2 664 Kč. Zároveň se zavázal k měsíční splátce hradit spoření ve výši 2 207 Kč. Žalovaný splnil podmínky pro poskytnutí úvěru, proto byl ke dni 31. 12. 2024 účet spoření a překlenovacího úvěru zrušen a zůstatky byly převedeny na nově otevřený účet stavebního spoření. Zůstatek ke dni 31. 12. 2024 činil 358 138,32 Kč, měsíční splátka činila 4 867 Kč. Žalovaný nehradil řádně a včas. Žalovaný tak dluží 352 891 Kč na jistině. Poplatky ve výši 1 200 Kč sestávají z poplatku za výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 6. 4. 2025 a 8. 6. 2025 po 600 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 10 575,28 Kč od 31. 3. 2025 do 15. 7. 2025 je vypočten z výše úvěru 358 138,32 Kč krát úroková sazba 7,99 % děleno 360 dny krát 30 dnů, což činí 2 349,67 Kč měsíčně. Žalovaný celkově z titulu smluv o úvěru uhradil žalobkyni 115 903,21 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.1. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru, úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření číslo , hodnota, ze dne 12. 12. 2022, dodatku ke smlouvě o stavebním spoření číslo , hodnota, , soud zjistil, že účastníci tuto smlouvu uzavřeli dne 23. 12. 2022, kdy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, který dle smlouvy činí 400 000 Kč. Z platebního příkazu žalobkyně ze dne 23. 12. 2022 soud zjistil, že žalovanému bylo vyplaceno 399 940,90 Kč.2. Z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne 2. 12. 2022 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného byl mínus 5 085,91 Kč, na účet bylo připsáno 28 175 Kč, odepsáno 26 734,40 Kč, konečně zůstatek činil mínus 3 647,31 Kč. Dne 28. 11. 2022 bylo na účet připsáno 3 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne 30. 11. 2022 byly odepsány platby 54,77 Kč, 0,54 Kč a 29 Kč jako úrok za povolený debet, úrok za nepovolený debet a poplatek za kontokorentní úvěr. Z listiny, kterou žalobkyně zaslala soudu bez bližšího označení, pak soud zjistil, že u žalobkyně je vedeno, že žalovaný má příjem ze zaměstnání, který byl dne 9. 9. 2022 ve výši 30 647 Kč, 8. 7. 2022 26 312 Kč, 10. 10. 2022 24 994 Kč, 10. 11. 2022 24 184 Kč a 10. 8. 2022 21 696 Kč. Z žádosti o překlenovací úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl, že pracuje jako dělník, je vyučen, je zaměstnán, bydlí v družstevním bytě, jeho příjmy činí 24 994 Kč, výdaje na bydlení a stravování činí 4 620 Kč, výdaje na splátky všech stávajících úvěrů 5 236 Kč, ostatní pravidelné výdaje 300 Kč.3. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., kdy žalobkyně tvrdila a prokazovala, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Tuto prokazovala smlouvou ze dne 30. 12. 2022. Ve smlouvě se účastníci dohodli, že žalovanému bude poskytnut úvěr 400 000 Kč. Z listiny nazvané platební příkaz bylo zjištěno, že měly být převedeny finanční prostředky ve výši 399 940,90 Kč žalovanému, nicméně žalobkyně tvrdí, že žalovaný načerpal částku 399 360,90 Kč, tedy částku nižší, a když se žalobkyně nedomáhá částky, která vyplývá z platebního poukazu, je na vůli žalobkyně, zda požaduje částku vyplacenou v nižší výši. Jedná se o spotřebitelský vztah v daném případě, když byla uzavřena smlouva o úvěru a je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z příjmu žalovaného ve výši 24 994 Kč. Dále, že u jiných bank žalovaný splácí další existující závazky, jeden nesplátkový závazek kontokorent na 5 000 Kč a z tohoto učinila závěr, že žalovaný má dostatečné příjmy na to, aby splácel další závazek, když výdaje na bydlení a stravování má žalovaný mít ve výši 4 620 Kč a pravidelné další výdaje 300 Kč. Sama žalobkyně však předložila výpis z účtu žalovaného, který je však ve svém zůstatku v minusových číslech. Z tohoto vyplývá, že žalovaný měsíc před uzavřením smlouvy s žalobkyní uzavírá úvěr u společnosti , právnická osoba, . na částku 3 000 Kč, platí poplatky za kontokorentní úvěr a úroky z povoleného, ale i nepovoleného debetu. Z výše uvedeného soud činí závěr, že žalobkyně nemohla svou povinnost řádně zkoumat solventnost žalovaného splnit, když jen z předložených důkazů žalobkyní vyplývá, že žalovaný nemá dostatek finančních prostředků, ze kterých by mohl úvěr splácet. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud tak zavázal žalovaného k vydání rozdílu mezi tím, co se mu dostalo, a toho, co uhradil. Od částky 399 360,90 Kč bylo odečteno 115 903,21 Kč a žalovaný byl zavázán uhradit žalobkyni částku 283 457,69 Kč. Jelikož se žalovaný jako spotřebitel dosud nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nevzniká žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení. Nárok na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož splatnost jistiny určil soud, může být žalovaný v prodlení v případě, že svou povinnost uhradit jistinu nesplní v pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené byla žaloba ve zbytku zamítnuta.4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a procesněji úspěšnější žalobkyni bylo na nákladech řízení přiznáno 29 543,30 Kč. Celé náklady řízení by činily 64 224,50 Kč. Tyto sestávají z částky 38 960 Kč za čtyři úkony odměny advokáta, když jeden úkon odměny dle ustanovení § 7, § 8, odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 9 740 Kč. K těmto úkonům byly přiznány čtyři režijní paušály à 450 Kč. Dále bylo přiznáno 300 Kč jako náhrada za promeškaný čas při cestě advokáta z jeho sídla do sídla soudu a zpět za dvě půl hodiny a cestovné 312,30 Kč (vzdálenost 36 km, paušální částka 5,90 Kč, kombinovaná spotřeba paliva 8 l na 100 km a cena paliva 34,70 Kč za 1 l). Z výše uvedených částek bylo přiznáno 21 % DPH ve výši 8 688,20 Kč a 14 164 Kč na zaplaceném soudním poplatku. Pro přiznání nákladů řízení bylo příslušenství žaloby, které nebylo kapitalizováno ke dni rozhodnutí, tedy ke dni 19. 2. 2026, kapitalizováno a celkově žalovaná částka činí 389 254,62 Kč (354 091 Kč plus 10 575,28 Kč plus 4 908,64 Kč plus 19 679,70 Kč). Žalobkyně měla ve věci 73 % úspěch, 27 % neúspěch, při odečtení neúspěchu od úspěchu má nárok na 46 % z celkových nákladů v řízení, tedy 29 543,30 Kč. Žalobkyni nebyly na nákladech řízení přiznány dva úkony odměny a dva režijní paušály za sepis vyjádření ze dne 9. 1. 2026 a 27. 1. 2026, když všechna tvrzení, která jsou v těchto vyjádřeních uváděna, mají být součástí žalobních tvrzení, jak je žalobkyně nepochybně známo a tímto způsobem nelze navyšovat náklady řízení. Tyto náklady tak soud nepovažoval za účelně vynaložené.