111 C 412/2025-47 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplatit částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta dne , datum, částka , částka, převodem na účet žalovaného, smlouva byla sjednána přes internetové stránky věřitele, který úvěr zesplatnil ke dni , datum, , žalovaný dosud uhradila jen částku , částka, , nereagoval ani na předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, předvolání i žaloba byly žalovanému doručeny ke dni , datum, náhradní formou doručení dle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. do jeho datové schránky, z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , později se změnou názvu na , Anonymizováno, (dále také jako „věřitel“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným klientem nepodnikající fyzickou osobou měla být uzavřena písemná smlouva o úvěru č. , hodnota, prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , dle níž se věřitel měl zavázat žalovanému převodem na jeho účet č. , č. účtu, vyplatit úvěr do limitu , částka, , termín splatnosti byl dojednán do , datum, . Soudu předložená listina datovaná dnem , datum, nesoucí záznam smlouvy o úvěru obsahovala na konci textu pouze označení zástupce věřitele, ohledně žalovaného listina neměla žádný vlastnoruční podpis, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou. Soudu nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovaným, z níž by bylo možno zjistit proces podpisu smlouvy ze strany žalovaného. Provedení verifikační platby žalobkyně netvrdila. Z výpisu z účtu banky soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a dne , datum, banka zaevidovala příchozí platbu z účtu , Anonymizováno, ve výši , částka, . Z postupní smlouvy soud zjistil, že mezi věřitelem , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako postupitelem a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako postupníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, v níž nebyla uvedena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky oznámil postupitel žalovaného v dopise ze dne , datum, , jež byl poštou odeslán na adresu evidovaného trvalého pobytu žalované ve stejný den. V dopise bylo uvedeno, že původní věřitel postoupil pohledávku společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, a ta následně dne , datum, ji postoupila žalobkyni. Z postupní smlouvy soud zjistil, že mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako postupitelem a společností žalobkyně jako postupníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, která neobsahovala identifikaci žalované pohledávky. Listina nazvaná žalobkyni jako „seznam“ obsahující jména fyzických osob a označení smluv, nebyla připojena k žádné postupní smlouvě a ani z jejího obsahu nebylo zjistitelné, zda je součástí některé z žalobkyní předložených postupních smluv. Advokát žalobkyně vyhotovil předžalobní výzvu ze dne , datum, k úhradě částky , částka, ve lhůtě „do tří dnů“ a zaslal ji poštou ve stejný den žalovanému na evidovanou adresu trvalého pobytu.4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně mělo jít o spotřebitelský úvěr dle definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nárok však nevznikl žalobkyni, protože tato nebyla v projednávané věci nadána aktivní věcnou legitimací. Žalobkyně neprokázala, že je nositelkou tvrzeného hmotného práva, o nějž v řízení šlo. Bylo na žalobkyni, aby svou aktivní věcnou legitimaci v řízení dle § 1882 odst. 1 o. z. prokázala buď předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky, či předložením dokladů o vyrozumění žalované postupitelem o postoupení pohledávky, přičemž je nutno, aby tento notifikační úkon (kterým je dlužník vyrozuměn o postoupení pohledávky) učinil vždy postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, jak zcela zřejmě vyplývá z § 1882 odst. 1 o. z., a je rovněž současně nutno prokázat i jeho doručení dlužníkovi (hmotněprávní úkon je vůči dlužníkovi účinný od okamžiku, kdy se o něm dozvěděl, viz např. rozsudek NS sp. zn. 23 Cdo 2704/2012). Bez splnění těchto dvou okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení pohledávky stanovené § 1882 odst. 1 o. z. za splněné. Soudu předložené smlouvy o cesi neobsahovaly identifikaci pohledávky za žalovaným. Oznámení o cesi nebylo žalovanému doručeno, žalobkyně prokázala jen jeho odeslání. Soud tak při svém rozhodování vycházel ze závěru, že žalobkyně neprokázala, že je právním nástupcem původního věřitele. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta.5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. negativně, protože zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady v řízení nevznikly.