112 C 191/2025-24 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 10. 2025 ve znění jejího doplnění ze dne 21. 11. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 11 567,99 Kč s úroky a se zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 10. 12. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu úrokem a paušálními cenami za plnění a služby související s úvěrem, celkem měl uhradit 14 868 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne 18. 8. 2023 a následujícím dnem po marném uplynutí lhůty vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu zbývající části dlužné částky s tím, že se nesplacená jistina úvěru ve výši 4 195,92 Kč úročí od 11. 10. 2024 úrokem ve výši 8 % ročně, který byl sjednán ve smlouvě. Pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 195,92 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 140,95 Kč, dlužné úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 960 Kč, za administrativní činnost ve výši 551,12 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 720 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč, úrok vyčíslený od 11. 2. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 436,79 Kč, zákonný úrok z prodlení od prodlení vyčíslený do 20. 2. 2025 ve výši 845,92 Kč a dále úroky z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z částky 4 336,87 Kč (dlužná jistina s úroky) od 21. 2. 2025 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného jednak dle informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, jakož i nahlédnutím do veřejně dostupných registrů (NRKI, BRKI, Solus a insolvenčního rejstříku).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání, se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Z žádosti o úvěr ze dne 10. 12. 2022 soud zjistil, že byla sepsána pro účely spotřebitelském úvěru v částce 25 000 Kč, obsahuje osobní údaje žalovaného, údaj o tom, že je svobodný, nevyživuje žádné děti do 26 let, bydlí u rodičů. Je zaměstnán u společnosti Caragelo pro s.r.o. na dobu neurčitou od 1. 3. 2022 a jeho čistý příjem činí 22 240 Kč, což bylo doloženo pracovní smlouvou, jakož i výplatními lístky za měsíce srpen až říjen 2022 (z nich vyplývá, že žalovanému byla v těchto měsících vyplacena mzda ve výši 20 090 Kč, neboť srážky ze mzdy činily 2 150 Kč). U běžných měsíčních výdajů je uvedeno, že výdaje na bydlení a energie činí 1 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 4 250 Kč, srážky ze mzdy, výživné činí 2 150 Kč, celkové výdaje byly vyčísleny částkou 7 400 Kč měsíčně a žalovaný měl použitelný měsíční příjem 14 840 Kč.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 12. 2022 bylo zjištěno, že tato byla sjednána mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem a věřitel se v ní zavázal poskytnout žalovanému při podpisu smlouvy neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný jej měl vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně a současně uhradit úroky v celkové výši 406 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 3 920 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 102 Kč a inkasní poplatek 1 440 Kč. Celkem mělo být uhrazeno na nákladech spotřebitelského úvěru 6 868 Kč a žalovaný měl vrátit 14 868 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč. Jako důsledek prodlení dlužníka splácet úvěr byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, maximálně však 500 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil převzetí poskytnutého úvěru. Z transakční historie smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný uhradil v nepravidelných splátkách celkovou částku 7 300 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . postoupila žalobkyni pohledávky za svými dlužníky uvedené v příloze č. , hodnota, v této smlouvě, přičemž z přílohy č. , hodnota, vyplývá, že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy.6. Z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 17. 7. 2025 zaslané žalovanému doporučeně téhož dne (dle podacího lístku) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nesplaceného úvěru ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , a to do 1. 8. 2025.7. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měl zaplatit částku 14 868 Kč v měsíčních splátkách, přičemž z listinných důkazů vyplývá, že uhradil pouze 7 300 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že zaplatil něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z.8. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného, avšak dle názoru soudu toto učinil nedostatečně. Lze mít za řádně prověřené pouze příjmy žalovaného, jakož i jeho zaměstnavatele, nikoli však jeho výdaje. Ve vztahu k výdajům byly sice zjišťovány náklady na bydlení (nebylo však ověřeno, zda skutečně činí pouze částku 1 000 Kč), na další potřeby žalovaného, jakož i její další výdaje, avšak není zřejmé, zda a jakým způsobem byly věřitelem ověřovány. K prokázání výše nákladů na bydlení mohl žalovaný předložit doklady bez větších obtíží, neboť se jedná o běžně dostupné listiny (nájemní smlouva, evidenční list, či doklad o platbách SIPO). Rovněž není zřejmé, z jakého důvodu jsou žalovanému prováděny srážky ze mzdy, tedy zda není i jinak splátkově zatížen. Nebylo prokázáno ani to, že by původní věřitel nahlížel do příslušných databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jak je tvrzeno žalobkyní.10. Žalobkyně byla u jednání poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit a předložit další důkazy k prokázání tohoto jejího tvrzení, avšak žádné další důkazy nepředložila.11. Soud proto učinil závěr, že původní věřitel nedostál své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěrové smlouvy a tato je podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu.12. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 8 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona, a to v době přiměřené jeho možnostem. Protože žalovaný již uhradil částku 7 300 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení částky 700 Kč představující rozdíl mezi tím, co obdržel na základě neplatné smlouvy a jeho úhradou. Pokud jde o splatnost přiznané částky, tuto určil soud v běžné zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci rozsudku. Protože byla splatnost nesplacené jistiny určena soudem, a to do budoucna, dlužník se nemohl doposud dostat do prodlení. Žalobou uplatněná pohledávka ze strany žalobkyně doposud není dospělá ve smyslu stanovení § 1970 o. z., a proto nemá žalobkyně právo na úroky z prodlení. Z tohoto důvodu byla žaloba co do požadavku žalobkyně na úroky z prodlení zamítnuta, stejně tak jako v části týkající se poplatků za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty, neboť nároky na