112 C 206/2025-24 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 18 026,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 150,35 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 3. 1. 2025 prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem 80 000 Kč a možností postupného čerpání. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédnutím do databází (NRKI, BRKI), insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru neplatných dokladů MV ČR a vycházela z příjmů a výdajů z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek a informací získaných od žalovaného (počet členů domácnosti, příjmy, výdaje). Dle smlouvy byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet částka 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu úrokem ve výši 1,02 % denně z nesplacené jistiny a s poplatkem za tranší úvěr ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný na jistinu uhradil pouze 4,74 Kč, a protože se dostal do prodlení s úhradou denních splátek, žalobkyně dne 10. 9. 2025 smlouvu vypověděla. Žalovaný žalobkyni dluží na jistině úvěru částku 7 995,22 Kč, na poplatku za vyplacení tranší úvěru 155,13 Kč, smluvní úrok ve výši 9 783,54 Kč a dále žalobkyně požaduje dle smluvních ujednání úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení za dobu od 16. 2. 2025 do 17. 5. 2025 ve výši 92,21 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyně požadovala také zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a poplatků, tj. z částky 8 150,35 Kč od 11. 9. 2025 do zaplacení. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně přiznání jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , všeobecných obchodních podmínek platných od 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne 3. 1. 2025 sjednána smlouva, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr jiný než na bydlení, a to formou čerpání až do výše 80 000 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně s tím, že se jednalo o bezúčelový úvěr se sjednanou úrokovou sazbou 1,016 % denně, dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Úvěr měl být poskytnut žalovanému na jeho bankovní účet číslo , č. účtu, . Smlouva byla podepsána žalovaným poté, co proběhlo ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, . dle tohoto jeho bankovního účtu v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami (zjištěno z listin o ověření bankovní identity). Součástí smlouvy o úvěru byla příloha obsahující předpis denních splátek úvěru ve výši 81,92 Kč a to od 4. 1. 2025 do 28. 6 2026.4. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala na výše uvedený účet žalovaného dne 3. 1. 2025 částku 8 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Ze sdělení ČSOB, a.s. bylo zjištěno, že žalovaný má dispoziční právo k běžnému účtu č. , č. účtu, a na tento účet byla dne 3. 1. 2025 připsána částka 8 000 Kč pod uvedeným variabilním symbolem.5. Z listiny označené jako Identifikovatelné příjmy soud zjistil, že žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce a tento příjem činil částku 69 503 Kč. Listina obsahuje kladné částky, které měly být žalovanému připsány na jeho bankovní účet v měsících lednu až prosinci 2024, není však zřejmé, co konkrétně tyto platby představují a zda se skutečně jedná o příjmy žalovaného, neboť se nejedná o bankovní výpisy z jeho účtu, pouze obsahuje data s uvedením částek. Například v měsíci prosinci 2024 by v součtu měl mít příjem 120 473 Kč, v listopadu 2024 příjem 153 086 Kč, v říjnu 2024 příjem 117 302 Kč v září 2024 příjem 99 268 Kč. Soud vypočítal průměrný příjem za celý rok 2024 a dospěl k částce 81 925 Kč.6. Z listiny označené Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně při výpočtu úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaný žije sám, nemá žádní výdaje na půjčky, pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí 15 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, další zbytné výdaje 5 000 Kč, ověřený měsíční příjem činí 69 503 Kč (uvedený spotřebitelem 50 000 Kč), při vypočítaných minimálních výdajích ve výši 12 610 Kč tak činí disponibilní příjem žalovaného 34 500 Kč.7. Z výzvy k úhradě ze dne 29. 8. 2025 zaslané žalovanému 29,8. 2025 (dle potvrzení o podání k doručení) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 18 626,41 Kč ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 3. 1. 2025 do tří dnů.8. Z ostatních důkazů předložených žalobkyní (informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Obecné principy posuzování a filozofie společnosti, oznámení o prodlení) soud s ohledem na závěry níže uvedené nečiní žádná skutková zjištění.9. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru prostřednictvím webové stránky žalobkyně, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku ve smyslu ust. § 1820 a § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho požádání finanční prostředky ve výši 8 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se poskytnuté částky vrátit spolu s úroky a poplatky, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 4,74 Kč a žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal žádné další platby.10. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak toto její tvrzení nebylo nijak prokázáno. Ke zjištění příjmů žalovaného předložila pouze výpis o posouzení ze svého interního systému, nijak neautorizovaný žalovaným.11. Tvrzený příjem (ať již ve výši 69 503 Kč měsíčně nebo 50 000 Kč měsíčně) nebyl řádně doložen, neboť žalobkyně soudu předložila pouze části bankovního výpisu z účtu žalovaného týkající se příjmových transakcí, avšak bez zjištění, z jakého titulu byly žalovanému na uvedený účet připsány, tj. zda se jedná o příjem z pracovního poměru či jiné výdělečné činnosti. Tento příjem evidovaný na účtech je nadprůměrný a lze pochybovat, zda by v případě, že se skutečně jednalo o pravidelné příjmy žalovaného po odečtení tvrzených výdajů měl žalovaný potřebu získat úvěr v částce 8 000 Kč.12. Výdaje taktéž nebyly doloženy, žalobkyně vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, které však nijak neověřila. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Ohledně této lustrace nebyly soudu předloženy žádné důkazy.13. Žalobkyně se k soudnímu jednání nedostavila, a proto nemohla být poučena o potřebě navrhnout důkazy ve vztahu k prokázání jejího tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného způsobem tvrzeným v žalobě, když toto poučení soud ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje zásadně u jednání. S ohledem na výše uvedené je možno učinit závěr, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěrové smlouvy a tato je podle § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 9 100 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil pouze 7,26 Kč, je žalovaný povinen v souladu s ustanovením § 87