112 C 220/2025-25 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2025 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 22 250,04 Kč s obchodními úroky a se zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 22. 12. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 12 330 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (s úrokovou sazbou 15 % ročně sjednanou ve smluvních podmínkách), poplatků za zpracování zápůjčky a za komfortní a flexibilní splácení a za doplňkové pojištění. Celková částka měla být uhrazena v hotovosti ve sjednaných splátkách, nejpozději do 2. 11. 2023. Věřitel před uzavřením smlouvy splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet zápůjčku, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalované včetně dokladů vyžádaných od žalované (pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce, nájemní smlouva). Žalovaná však sjednané splátky neuhradila řádně a včas, celkem zaplatila 3 970 Kč. Pohledávku za žalovanou z této smlouvy společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně proto požaduje zaplacení částky 22 250,04 Kč, z toho dlužná jistina činí 13 321, Kč a dlužné poplatky činí 8 928,05 Kč a dále požaduje také smluvené úroky a zákonné úroky z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 22. 12. 2022 bylo zjištěno, že se v ní společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky v celkové výši 10 665 Kč a dále s doplňkovým pojištěním ve výši 1 665 Kč, tudíž mělo být uhrazeno 27 330 Kč ve 45 měsíčních splátkách po 608 Kč. Zápůjčka byla žalované vyplacena v hotovosti v částce 15 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Ze zákaznické karty a žádosti o spotřebitelský úvěr sepsané dne 21. 12. 2022 pro poskytnutí zápůjčky v požadované výši 15 000 Kč na vybavení domácnosti, bylo zjištěno, že v ní žalovaná prohlásila, že je svobodná, bydlí v nájemním bytě a má 2 vyživovací povinnosti. Je zaměstnána na dohodu o provedení práce nebo pracovní činnosti jako asistent pořadatele u společnosti , právnická osoba, ., má dva zdroje příjmů, její čistý příjem činí 28 000 Kč, její ostatní příjmy činí 5 650 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 11 000 Kč, tudíž celkové příjmy činí 44 650 Kč, odhadované měsíční výdaje žalované činí 4 000Kč. Žalovaná nemá externí splátky ve výši 3 000 Kč. Žalovaná měla při sepisu žádosti předložit pracovní smlouvu, výpisy z bankovního účtu a výplatní pásky za měsíce 10, 11/2022. Na zápůjčku žalovaná uhradila celkovou částku 3 970 v měsíčních splátkách hrazených v různých částkách v období od prosince 2022 do března 2023, jak soud zjistil z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, .4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 včetně přílohy č. , hodnota, k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy byla původním věřitelem postoupena žalobkyni. Původní věřitel vyhotovil pro žalovanou dne 28. 4. 2025 oznámení o postoupení pohledávek, v němž hodlal informoval žalovanou, že pohledávku z výše uvedené smlouvy postoupil žalobkyni a vyzval ji k úhradě dlužné částky novému věřiteli do 10 dnů od doručení oznámení. Nebylo však prokázáno odeslání oznámení žalované původním věřitelem.5. Výzvou ze dne 29. 7. 2025 zaslanou žalované doporučeně dne 30. 9. 2025 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě celkové částky ve výši 29 415,15 Kč spolu s příslušenstvím představující nesplacený závazek ze smlouvy č. , hodnota, , a to do 13. 8. 2025 (zjištěno z výzvy k plnění a podacího lístku).6. Žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Dle ní poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná je měla vrátit spolu s úrokem, sjednanými poplatky a pojistným, avšak uhradila pouze 3 970 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by po podání žaloby uhradila něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z.7. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalované, avšak soud má za to, že toto bylo učiněno nedostatečně. Ze zákaznické karty žalované je zřejmé, že ohledně zjišťování jejích příjmů a výdajů bylo vycházeno převážně z údajů, které žalovaná uvedla, aniž by tyto doložila potřebnými listinami, resp. měly byly doloženy pouze výpisy z účtu a výplatní pásky žalované za 2 měsíce před sjednáním smlouvy. Není zřejmé, co přesně představují příjmy domácnosti v částce 11 000 Kč a zda s nimi může žalovaná disponovat. Nebylo ověřeno, jak dlouho má pracovní poměr na základě dohody o provedení práce či pracovní činnosti trvat a ani to, o jaké konkrétní dva zdroje příjmů žalované jde. Pokud jde o výdaje, o nich žádné doklady předloženy nebyly. Je zřejmé, že byly věřitelem pouze odhadovány. Soud má za to, že minimálně náklady na bydlení není nijak obtížné doložit zejména za situace, kdy žalobkyně měla být nájemkyní bytu, tedy nájemní smlouvou či evidenčním listem. Soud má za to, že není možno povinnost posuzovat úvěruschopnost při sjednávání smlouvy, vykládat takovým způsobem, že by postačovalo toliko prohlášení dlužníka, je nezbytné, aby všechny dlužníkem uváděné skutečnosti byly dostatečně ověřeny a prověřeny. Žalobkyně byla u jednání poučena o nutnosti předložit další důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak toto neučinila.9. Protože právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, má soud za to, že podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy žalované částku 15 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná před podáním žaloby uhradila 3 970 Kč, je povinna vrátit částku 11 030 Kč, která byla žalobkyni tímto rozhodnutím přiznána. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Pokud jde o splatnost přiznané částky, tuto určil soud v běžné zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci rozsudku. Protože byla splatnost nesplacené jistiny určena soudem, a to do budoucna, žalovaná se nemohla dostat do prodlení. Žalobou uplatněná pohledávka ze strany žalobkyně doposud není dospělá ve smyslu stanovení § 1970 o. z., a proto nemá žalobkyně právo na úroky z prodlení. Z tohoto důvodu byla žaloba co do požadavku žalobkyně na úroky z prodlení zamítnuta, stejně tak jako v části týkající se obchodních úroků a poplatků, neboť nárok na ně vyplývá z absolutně neplatné smlouvy.10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která měla ve věci převážný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.