112 C 31/2026-27 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 2. 2026 ve znění jejího doplnění ze dne 26. 3. 2026 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 12 977,18 Kč s obchodním úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastnicemi byla dne 24. 11. 2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, dle níž byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr opakovaně do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč, přičemž celkem vyčerpala 12 539,60 Kč. Úvěr měla splácet spolu s úrokovou sazbou 16,9 % ročně, a to v měsíčních splátkách po 300 Kč počínaje prosincem 2022. Dále byla sjednána povinnost hradit pojištění ve výši 99 Kč. Žalovaná řádně hradila splátky od měsíce prosince 2022 do ledna 2025 a celkem zaplatila 10 045,86. Kč. Protože však následně splátky přestala hradit, žalobkyně ke dni 4. 5. 2025 úvěr zesplatnila a požaduje po ní úhradu nesplacené jistiny ve výši 9 956,23 Kč, nesplacených smluvních úroků za dobu od 1. 1. 2025 do 4. 5. 2025 ve výši 725,95 Kč, nezaplacené poplatky ve výši 2 295 Kč, z toho za pojištění v měsících lednu až květnu 2025 po 95 Kč a dále za prodlení ve výši 900 Kč za měsíce březen a květen 2025. Dále požaduje smluvený úrok ve výši 12 % ročně, jakož i zákonný úrok z prodlení vždy od 5. 5. 2025 do zaplacení, a to z dlužné jistiny. Žalobkyně náležitě posoudila úvěruschopnost žalované, když žalovaná jí uvedla, že má příjem 23 000 Kč, který byl ověřen dle výpisu účtu z žalované za období předcházející poskytnutí úvěru. Dále byla žalovaná lustrována v insolvenčním rejstříku, rejstříku CBCB, exekučním portálu i v interní databázi žalobkyně. Ve své žádosti uvedla výdaje ve výši 8 000 Kč, nájemné ve výši 0 Kč, avšak žalobkyně stanovila její životní výdaje dle interního ekonomického modelu částkou 17 000 Kč, z toho nájem 7 500 Kč, 3 500 Kč vodné, stočné, energie, 3 500 Kč strava, ošacení a další výdaje 3 000 Kč. Splátka nového úvěru činila 2 500 Kč, a proto dospěla žalobkyně k závěru, že je žalovaná schopna úvěr splácet. O její úvěruschopnosti svědčí i to, že žalovaná hradila dohodnuté splátky od roku 2022 do roku 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru sjednané mezi žalobkyní a žalovanou dne 24. 11. 2022 bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru (produkt Peníze na klik) žalované až do celkové výše úvěrového limitu 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru s úrokovou sazbou ve výši 16,9 % ročně, který měl být žalované poskytnut tak, že částka 10 000 Kč bude převedena na bankovní účet číslo , č. účtu, s tím, že úvěr bude veden na úvěrovém účtu číslo , č. účtu, . Úvěr měl být splácen povinnými pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 300 Kč vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsíce následujícím po čerpání, respektive po uzavření smlouvy. Celkem mělo být dle smlouvy uhrazeno 10 956 Kč, a to včetně sjednaného pojištění, kdy žalovaná ve smlouvě přistoupila k rámcové smlouvě se společností Kooperativa pojišťovna a. s. a žalobkyní a zavázala se hradit měsíční úhradu pojistného dle ceníku a také poplatky za využití účtu (za každé čerpání úvěru 50 Kč).4. Z listiny označené jako „podklady pre súdné konanie“, jakož i z výpisu přehledu čerpání úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že za dobu od 24. 11. 2022 do 4. 5. 2023 žalovaná vyčerpala celkovou částku 12 539,60 Kč a za uvedené období uhradila celkem 10 045,86 Kč. V této listině je současně vyčísleno, jakou částku tvoří úroky, úroky z prodlení, dále je zde vyčíslena cena za pojištění ve výši 2 964 Kč, cena za využití účtu Peníze na klik 1 550 Kč, včetně nákladů spojených s prodlením ve výši 1 800 Kč.5. Z výpisu z účtu žalované u žalobkyně číslo , č. účtu, za období od 1. 9. 2022 do 30. 11. 2022 bylo zjištěno, že se jedná o kontokorentní účet vedený na jméno žalované a tento ke dni 30. 9. 2022 vykazoval konečný zůstatek -75,10 Kč. Ke dni 31. 10. 2022 činil disponibilní zůstatek 113,71 Kč a ke dni 30. 11. 2022 činil disponibilní zůstatek včetně kontokorentu ve sjednané výši 5 000 Kč částku 6 349,85 Kč, přičemž na tento účet byla dne 24. 11. 2022 připsána částka 10 000 Kč jako úvěr z úvěrového účtu žalované. Pokud jde o příjmy v měsíci září 2022, žalovaná obdržela na tento účet částku 2 940 Kč bez uvedení účelu, dále jsou zde evidovány výdaje v celkové výši 3 204,56 Kč. V měsíci říjnu 2022 obdržela částku 20 673 Kč jednorázově, celkové příjmy činily 21 848 Kč a výdaje činily 21 362,89 Kč. V měsíci listopadu 2022 jsou evidovány příjmy 31 331 Kč (z tohoto 10 000 Kč přestavuje poskytnutý úvěr a jednorázová platba 19 891 Kč bez uvedení účelu a 200 Kč od jiné fyzické osoby), dále jsou zde evidovány výdaje v celkové výši 29 798,16 Kč.6. Z dopisu žalobkyně ze dne 4. 5. 2025 adresované žalované bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila nesplacený úvěr vedený na účtu číslo , č. účtu, , a to ke dni 4. 5. 2025 a vyzvala žalovanou k úhradě částky 12 970 Kč. Dopis byl žalované zaslán doporučeně (zjištěno z informací o sledování zásilek). O úhradu této částky byla žalovaná vyzvána také předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2025 doporučeně (zjištěno z této výzvy a dodejky).7. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní nečinil soud s ohledem na závěry níže uvedené žádná podstatná skutková zjištění (ceník, upomínky zaslané žalované).8. Žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve které byly dohodnuty všechny podmínky čerpání i splácení úvěru. Žalobkyně splnila svou povinnost vyplývající z úvěrové smlouvy tím, že umožnila žalované využívat kontokorentní úvěr, který žalovaná vyčerpala v celkové výši 12 539,60 Kč, avšak žalovaná jej v plném rozsahu nevrátila, neboť na něj splatila pouze 10 045,86 Kč.9. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že tato povinnost splněna byla, avšak soud se s tímto neztotožňuje. Ohledně příjmů žalované ve výši 23 000 Kč žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovanou, které ověřila z jejího bankovního účtu. Tato skutečnost však z předložených listinných důkazů nebyla zjištěna. Je pravdou, že na bankovním účtu jsou evidovány příjmy žalované, avšak v daleko menších částkách, a především není zřejmé, co přesně tyto částky představují – zda jde o pravidelný příjem (např. ze zaměstnání) či jde o jednorázové platby poskytnuté z jiného důvodu. Pokud jde o výdaje žalované, banka nevycházela z údajů uváděných žalovanou, ale stanovila je normativně, dle svých interních ekonomických modelů, ať již jde o náklady na bydlení, tak o její další potencionální výdaje. Soud má za to, že nelze vycházet z těchto ničím nepodložených a neověřených údajů. Je zřejmé, že výdaje jsou u různých osob odlišné a je třeba u každého konkrétního potencionálního dlužníka mít tyto výdaje náležitě zjištěny a náležitě osvědčeny, zejména ty, které se týkají nákladů na bydlení či dalších pravidelných výdajů, např. vyživovací povinnosti. Ostatně doložení výdajů na bydlení není pro spotřebitele nijak obtížné (může je prokázat nájemní smlouvou, evidenčním listem či dokladem o platbě SIPO).10. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. Plnila-li tedy žalobkyně z neplatné smlouvy žalované částku 12 539,60 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu