112 C 46/2026-29 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 94 852,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 666,42 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 28. 11. 2023 prostřednictvím webové stránky www.flexifin.cz uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem 76 500 Kč a možností postupného čerpání. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédnutím do databází (NRKI, BRKI), insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru neplatných dokladů MV ČR a vycházela z příjmů a výdajů z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek a informací získaných od žalovaného (počet členů domácnosti, příjmy, výdaje). Dle smlouvy byl žalovanému poskytnut v jednotlivých dílčích částkách úvěr v celkové výši 179 636 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu úrokem ve výši 1,02 % denně z nesplacené jistiny a s poplatkem za tranší úvěr ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný splatil na jistinu 134 361,48 Kč, a protože se dostal do prodlení s úhradou denních splátek, žalobkyně dne 18. 8. 2025 smlouvu vypověděla. Žalovaný žalobkyni dluží na jistině úvěru částku 45 275,69 Kč, na poplatku za vyplacení tranší úvěru 390,73 Kč, dále smluvní úrok ve výši 45 814,56 Kč. Dále žalobkyně požaduje dle smluvních ujednání úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení za dobu od 18. 5. 2025 do 16. 8. 2025 ve výši 3 371,8 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a poplatků, tj. z částky 45 666,42 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně přiznání jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , všeobecných obchodních podmínek platných od 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní (pod obchodní firmou , právnická osoba, .) a žalovaným byla dne 28. 11. 2023 sjednána smlouva, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr jiný než na bydlení, a to formou čerpání až do výše 76 500 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně s tím, že se jednalo o bezúčelový úvěr se sjednanou úrokovou sazbou 1,02 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Úvěr měl být poskytnut žalovanému na jeho bankovní účet číslo , č. účtu, . Smlouva byla podepsána žalovaným poté, co proběhlo ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, . dle tohoto jeho bankovního účtu v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami (zjištěno z listin o ověření bankovní identity). Součástí smlouvy o úvěru byla příloha obsahující předpis denních splátek ve výši 82,23 Kč od 29. 11. 2023 do 21. 5. 2025.4. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala za období od 28. 11. 2023 do 11. 4. 2025 celkovou částku 179 637,17 Kč na výše uvedený účet žalovaného pod variabilním symbolem , var. symbol, . Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaný měl u této banky v době od 28. 11. 2023 do 18. 8. 2025 veden účet č. , č. účtu, a že na něj byly všechny uvedené částky připsány.5. Z listiny označené jako Identifikovatelné příjmy soud zjistil, že žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce a tento příjem činil částku 48 726 Kč.6. Z listiny označené Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaný žije sám, jeho pravidelné měsíční výdaje na půjčky činily 5 000 Kč, na bydlení 10 000 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč a zbytné výdaje 10 000 Kč, ověřený měsíční příjem činil 48 726 Kč (uvedený spotřebitelem 42 000 Kč), při vypočítaných minimálních výdajích ve výši 14 110 Kč činil disponibilní příjem žalovaného 23 500 Kč.7. Z výzvy k úhradě ze dne 28. 1. 2026 zaslané žalovanému dne 16. 12. 2025 (dle podacího lístku) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 38 718,43 Kč ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 6. 2025 do tří dnů.8. Z ostatních důkazů předložených žalobkyní (informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Obecné principy posuzování a filozofie společnosti) soud s ohledem na závěry níže uvedené nečiní žádná skutková zjištění.9. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru prostřednictvím webové stránky žalobkyně, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku ve smyslu ust. § 1820 a § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho požádání finanční prostředky v celkové výši 179 636 Kč na jeho bankovní účet, žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úroky a poplatky, dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 134 361,48 Kč, přičemž v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradil něco dalšího.10. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak toto její tvrzení nebylo nijak prokázáno. Ke zjištění příjmů žalovaného předložila pouze výpis o posouzení ze svého interního systému, nijak neautorizovaný žalovaným. Uváděný příjem (ať již ve výši 48 726 Kč měsíčně nebo 42 000 Kč měsíčně) nebyl doložen, výdaje taktéž nebyly doloženy, žalobkyně vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, které však nijak neověřila, zejména pokud jde o výdaje na bydlení či jeho další závazky. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Ohledně této lustrace nebyly soudu předloženy žádné doklady či listiny.11. Žalobkyně se k soudnímu jednání nedostavila, a proto nemohla být poučena o potřebě navrhnout důkazy ve vztahu k prokázání jejího tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného způsobem tvrzeným v žalobě, když toto poučení soud ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje zásadně u jednání. S ohledem na výše uvedené je možno učinit závěr, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěrové smlouvy a tato je podle § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona, a to v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 179 637,17 Kč a žalovaný jí zaplatil pouze 134 361,48 Kč, je tedy povinen vrátit žalobkyni částku 45 275,69 Kč. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Pokud jde o splatnost přiznané částky, tuto určil soud v běžné zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci rozsudku. Protože byla splatnost nesplacené jistiny určena soudem, a to do budoucna, dlužník se nemohl doposud dostat do prodlení. Žalobou uplatněná pohledávka ze strany žalobkyně doposud není dospělá ve smyslu stanovení § 1970 o. z., a proto nemá žalobkyně právo na úroky z prodlení. Z tohoto důvodu byla žaloba co do požadavku žalobkyně na úroky z prodlení zamítnuta, stejně tak jako v části týkající se smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty, neboť nároky na ně vyplývají z absolutně neplatné smlouvy.12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.