112 C 6/2026-31 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2025 ve znění jejího doplnění ze dne 5. 2. 2026 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 12 971,41 Kč s obchodními úroky a zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2025 jí byla , právnická osoba, . postoupena pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru sjednané dne 28. 10. 2024. Žalované byl dle této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který byla oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty a zavázala se tento úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 12 % ročně, popřípadě 23,88 % ročně v případě čerpání hotovostním způsobem. Žalovaná úvěr čerpala bezhotovostně i hotovostně výběrem z bankomatu, celkem načerpala 17 506,70 Kč a splatila 23 584,92 Kč. Protože úvěr nebyl řádně splácen, banka smlouvu vypověděla a úvěr zesplatnila ke dni 10. 7. 2025. Žalobkyně proto požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 640,13 Kč a dlužných poplatků ve výši 3 331,28 Kč, a to za zaslání informačních SMS zpráv, za splátkové prázdniny, za stoprocentní inkaso a za pojištění, jakož i za výběry hotovosti z bankomatu a za správu a vedení účtu. Dále požaduje úhradu kapitalizovaných úroků a obchodních úroků, jakož i běžících obchodních i zákonných úroků z prodlení. Banka před uzavřením smlouvy splnila svou povinnost a ověřila úvěruschopnost žalované, která při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu doložila příjmové transakce zaúčtované na jejím účtu. Po vyhodnocení těchto informací získaných od žalované s ní byla úvěrová smlouva uzavřena.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovanou dne 29. 10. 2024 bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované nejprve do výše úvěrového limitu 5 000 Kč, který žalovaná mohla čerpat formou kreditní karty a následně dodatkem ke smlouvě o kartovému účtu číslo , č. účtu, ze dne 4. 11. 2024 byl tento úvěrový limit navýšen na částku 10 000 Kč. Smlouva obsahuje ujednání o splacení úvěru, včetně sjednaných úrokových sazeb. Byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví George, pomocí aplikace George klíč, jak bylo zjištěno z údajů o zadání a podpisu této smlouvy v internetovém bankovnictví.4. Z listiny označené jako „podklady pre súdné konanie“ bylo zjištěno, že obsahuje údaje o úvěru č. , hodnota, a že žalovaná za dobu od 29. 10. 2024 do 14. 2. 2025 prostřednictvím karty vyčerpala celkovou částku 17 506,70 Kč, což bylo zjištěno také z transakční historie smlouvy. Za uvedené období žalovaná uhradila celkem 23 584,92 Kč.5. Z žádosti o zřízení kartového účtu ze dne 29. 10. 2024 učiněné prostřednictvím internetového bankovnictví požádala žalovaná o kartový účet číslo , č. účtu, s úvěrovým limitem 5 000 Kč s tím, že dle informací banky k posouzení její úvěruschopnosti bylo zjištěno, že v této žádosti uvedla příjem ve výši 16 567 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalované vedený u , právnická osoba, ., kdy tato částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Banka ověřovala veřejně dostupné databáze a zjistila, že žalovaná nebyla v aktivním insolvenčním řízení, neměla vůči ní žádné negativní informace. Pokud jde o její výdaje, žadatelka uvedla výdaje 0, nájemné 1 100 Kč, a proto banka stanovila výdaje klientky na základě svých interních informací, včetně využití statistických modelů na částku 7 902 Kč. I když žalovaná uvedla splátky ve výši 0 Kč, banka dotazem do CCB a z vlastních systémů zjistila, že měla v době úvěrové žádosti úvěry u banky, a to kreditní kartu s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 150 Kč, kontokorentní úvěr s orientační splátkou 300 Kč, revolvingový úvěr s orientační splátkou 900 Kč, spotřební úvěr se splátkou 1 075 Kč. Nové splátkové zatížení celkem činilo 2 575 Kč a po odečtení jejích životních výdajů a splátkového zatížení jí zůstalo 13 92 Kč k pokrytí jejích životních nákladů.6. Z výpisů z účtu žalované za období od 1. 11. 2023 do 4. 11. 2024 bylo zjištěno, že obsahují pouze přehled příjmů zaúčtovaných na tento účet, nejsou zde evidovány žádné výdaje. Z údajů bezprostředně předcházejících uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni 28. 10. 2024, bylo mimo jiné zjištěno, že v měsíci říjnu 2024 byly na tento účet připsány částky ve výši 2 200 Kč, 3 000 Kč a 300 Kč od společnosti , právnická osoba, . jako úvěr, částka 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, a částka 3 000 Kč od společnosti Creamfinance s.r.o. obě označené jako půjčka. Pokud jde o příjmy žalované, pak tyto se pohybují v různých částkách a odpovídají tomu, co tvrdila a uvedla banka, pokud jde o výši těchto příjmů.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2025 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . postoupila žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, mimo jiné za žalovanou, jak bylo zjištěno z přílohy k této smlouvě.8. Z ostatních listinných důkazů soud pro nadbytečnost nečiní žádná podstatná skutková zjištění (oznámení o zesplatnění, předžalobní výzva, výpisy z obchodních rejstříků).9. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 1824 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její požádání úvěr, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty až do výše 10 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli úvěr vrátit spolu úrokem a poplatky ve sjednaných měsíčních splátkách. Dle tvrzení žalobkyně a provedeného dokazování žalovaná úvěr vyčerpala v částce 17 506,70 Kč a uhradila na něj celkovou částku 23 584,92 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by uhradila něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z.10. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost splnila, avšak soud má za to, že toto učinila nedostatečně. Pokud jde o výši příjmů, s kterými banka kalkulovala, tj. v částce cca 16 500 Kč, pak s touto částkou je možno se ztotožnit, neboť výše těchto příjmů skutečně vyplývá z výpisů z účtu žalované vedeného u této banky. Nebyla však řádně zhodnocena výdajová stránka žalované.12. Žalovaná bance uvedla, že nemá žádné výdaje a že její výdaje na bydlení činí 1 100 Kč, avšak tuto částku nijak nedoložila ani neosvědčila (byť předložení listin k prokázání této výše není pro spotřebitele nijak obtížné). Naopak banka kalkulovala ohledně jejich výdajů s částkou 7 902 Kč, stanovenou dle statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Takovéto prověření výdajů soud nepovažuje za řádné, neboť každý spotřebitel má prokazatelně jiné výdaje. Navíc banka zjistila, že žalovaná má ještě další nesplacené úvěry u samotné banky, avšak v žádosti je neuvedla. Není zřejmé, zda tuto okolnost banka při posuzování úvěruschopnosti žalované nějak zohlednila, kromě toho, že od příjmů žalované odečetla tyto stávající úvěry s novým úvěrem a dospěla k závěru, že žalované zbývá pro úhradu svých životních nákladů částka 13 992 Kč. Soud poukazuje na výpisy z účtu žalované bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru, z nichž je zřejmé, že žalované byly nebankovními společnostmi poskytnuty výše uvedené částky jako úvěr či zápůjčka. Není zřejmé, zda žalovaná v době sjednávání úvěrové smlouvy tyto závazky splatila, či její splátkové zatížení trvalo a jaký byl jeho rozsah.13. Z tohoto důvodu byla žalobkyně u jednání vyzvána, aby doplnila a označila další důkazy k prokázání svého tvrzení o tom, že dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, avšak žádné další důkazy soudu nesdělila.14. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v r