115 C 46/2026-20 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 13. 3. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 10. 2. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 3 600 Kč ve lhůtě do 12. 3. 2025. Žalovaný dosud neuhradil ničeho na tento úvěr. Žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, avšak pokud by soud neměl tuto skutečnost za prokázanou, pak žalobkyně navrhuje posouzení žalobního nároku jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto procesním postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 30. 3. 2026 postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.4. Z listinných důkazů soud zjistil učinil následující skutková zjištění.a) Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřeli účastníci řízení dne 10. 2. 2025, Smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku, žalovaný projevil vůli uzavřít Smlouvu zadáním unikátního SMS kódu. Žalovaný uvedl kontaktní adresu , adresa, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tento úvěr včetně úroku ve výši 3 600 Kč nejpozději dne 12. 3. 2025.b) Ze sdělení AirBank a. s. ze dne 17. 3. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, .c) Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně převedla dne 10. 2. 2025 na bankovní účet žalovaného částku 12 000 Kč.d) Z dopisu ze dne 5. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení žalované částky a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z potvrzení o podání odporučené zásilky bylo zjištěno, že dne 9. 12. 2025 zástupce žalobkyně odeslal na adresu žalovaného poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění.5. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 12 000 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně zaslala žalovanému tzv. předžalobní výzvu k plnění.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.9. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala, že by zkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, tak jak vyžaduje výše citovaný § 86 odst. 1 ZoSÚ. Z toho důvodu soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Prokázáno bylo, že žalobkyně poskytla žalovanému z titulu úvěrové smlouvy úvěr ve výši 12 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně žalovaný, který je pasivní v řízení, dosud neuhradil ničeho na tento úvěr. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni z neplatné Smlouvy podle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ částky 12 000 Kč představující dosud nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ČR k tomuto zákonnému ustanovení uvedl, že: „(…) poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. , spisová značka, , bod 17, dostupný na www.nsoud.cz). Žalovaný byl v řízení pasivní, soudu není známa jeho aktuální finanční situace, soud tak není schopen učinit úvahu o jeho schopnosti splácet dosud neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni dosud neuhrazené jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 12 000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení z částky 12 000 Kč vznikne až v okamžiku, kdy žalovaný tuto částku v soudem stanovené lhůtě neuhradí. V době rozhodování soudu nárok žalobkyně na úhradu úroků z prodlení neexistuje, tudíž nelze o něm (do budoucna) rozhodnout.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla převážný úspěch v řízení (v rozsahu 70 % předmětu řízení včetně příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč (tj. 40 % z celkových nákladů řízení žalobkyně). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 2 815 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna zástupce žalobkyně přiznána podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), ve výši 3 x 400 Kč za tři úkony právní pomoci podle § 11 odst. 1 AT: převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby, náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně určená paušální částkou 100 Kč za každý úkon právní služby, tj. 3 x 100 Kč podle § 14b AT a částka 315 Kč představující 21 % DPH podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Soud aplikoval § 14b AT, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Žalobkyně doložila soudu odeslání žalovanému předžalobní výzvy k plnění a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. O lhůtě k plnění náhrady nákladů řízení žalobkyně bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.