117 C 43/2026-29 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalované domáhá zaplacení částky v celkové výši 12 764 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované dne 24. 3. 2025 poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč se splatností ke dni 23. 4. 2025, přičemž se žalovaná zavázala uhradit jistinu navýšenou o poplatek a smluvní úrok. Žalovaná však své povinnosti ve sjednané době nesplnila. Následně byla dne 20. 7. 2025 předmětná pohledávka postoupena původním věřitelem společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávky č. , hodnota, , která dne 24. 7. 2025 předmětnou pohledávku postoupila žalobkyni (dříve Sportcentrum , adresa, s.r.o.). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna postupitelem oznámením o postoupení pohledávky a v předžalobní výzvě žalobkyně. Žalovaná však na výzvu nereagovala a nezaplatila ani část jistiny, ani příslušenství, přičemž smluvní úrok činil 120 Kč a poplatek za úvěr 1 440 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje náklady spojené s prodlením ve výši 3 204 Kč, tvořené jednorázovým poplatkem 700 Kč, náklady za upomínky 1 800 Kč a smluvní pokutou 704 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč za období od 23. 4. 2025 do 20. 7. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 24. 3. 2026, se nedostavila, svou neúčast neomluvila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne 24. 3. 2025 vypracovala společnost LeaderFinn s.r.o. smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se zavazuje poskytnout žalované označené jménem, příjmením korespondenční adresou, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu, úvěr ve výši 8 000 Kč splatný den 23. 4. 2025 spolu s úrokem po slevě ve výši 120 Kč a spolu s poplatkem po slevě ve výši 1 440 Kč, tj. celkem 9 560 Kč. Předložené vyhotovení smlouvy není podepsáno ani jednou ze smluvních stran, u žalované měl být podpis proveden SMS kódem 71414 (prokázáno vyhotovením Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 3. 2025). Dle karty klienta měla být žalovaná v době uzavření smlouvy na rodičovské dovolené s čistým příjmem ve výši 13 630 Kč, kdy pobírala rodičovský příspěvek a přídavek na dítě, bydlela v nájmu spolu s dalšími dvěma osobami, měla jedno vyživované dítě, celkové příjmy domácnosti měly činil 36 000 Kč, náklady na bydlení činily 7 000 Kč, náklady na energie činily 2 000 Kč, další náklady činily 600 Kč (prokázáno kartou klienta). Společnost , právnická osoba, . poskytla žalované na její účet dne 24. 3. 2025 částku 8 000 Kč s označením „půjčka“ (prokázáno potvrzením o platbě ze dne 29. 7. 2025 a výpisem z účtu žalované za období od 24. 4. 2024 do 20. 3. 2025). Dne 9. 5. 2025 a dne 27. 5. 2025 vypracovala společnost , právnická osoba, . výzvy k zaplacení, kterými vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek, odeslání výzev žalované nebylo doloženo (prokázáno Výzvou k uhrazení pohledávky ze dne 9. 5. 2025 a Předžalobní výzvou k uhrazení pohledávky ze dne 27. 5. 2025) Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena původním věřitele nejprve na společnost , právnická osoba, , která dne 24. 7. 2025 předmětnou pohledávku postoupila žalobkyni pod dřívějším názvem Sportcentrum , adresa, s.r.o. (změna obchodní firmy a sídla firmy byla zapsána do obchodního rejstříku dne 28. 7. 2025) (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2025 a ze dne 24. 7. 2025 včetně příloh a výpisem z obchodního rejstříku). Výzvou ze dne 29. 7. 2025 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě celkové částky ve výši 18 566 Kč s příslušenstvím, a to do 7 dnů od data doručení této výzvy. Výzva byla žalované odeslána dne 30. 7. 2025 (prokázáno Předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2025 a podacím lístkem ze dne 30. 7. 2025). Z dalších předložených listin neučinil soud žádná pro věc relevantní skutková zjištění.4. Žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 24. 3. 2025 žalované převodem na její účet částku 8 000 Kč s označením, že se jedná o půjčku. Uzavření smlouvy o zápůjčce či úvěru mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou však nebylo v řízení prokázáno. Žalobkyně předložila soudu pouze vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 3. 2025, toto vyhotovení však není podepsáno ani úvěrujícím, u žalované, jako úvěrované, je uveden pouze SMS kód. Žalobkyně tedy tvrzené uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 o. z. mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou neprokázala. Soud má tedy za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na její bankovní účet částku 8 000 Kč bez právního důvodu a na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. I v případě, že by žalobkyně uzavření úvěrové smlouvy prokázala, bylo by nutné aplikovat ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Žalobkyně k přezkumu úvěruschopnosti žalované neposkytla žádná tvrzení a z doložené karty klienta je zřejmé, že žalovaná v době uzavření smlouvy měla být na rodičovské dovolené s čistým příjmem ve výši 13 630 Kč, kdy pobírala rodičovský příspěvek a přídavek na dítě, bydlela v nájmu spolu s dalšími dvěma osobami, měla jedno vyživované dítě, celkové příjmy domácnosti měly činil 36 000 Kč, náklady na bydlení činily 7 000 Kč, náklady na energie činily 2 000 Kč, další náklady činily 600 Kč, přičemž doklady o ověření příjmů a výdajů žalované nebyly soudu předloženy. Bylo by tedy nutno dospět k závěru, že uvedená smlouva by byla ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu.5. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná původnímu věřiteli či žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s ust. § 1879 o. z., něčeho uhradila, proto byla k úhradě částky ve výši 8 000 Kč zavázána tímto rozsudkem. Žalovaná je v prodlení s plněním a žalobkyně má ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Úrok z prodlení byl však žalobkyní přiznán až ode dne 12. 8. 2025, když žalovaná byla žalobkyní k úhradě dluhu vyzvána až předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 29. 7. 2025 (odeslání dřívějších upomínek žalované nebylo prokázáno). V souladu s ust. § 573 o. z. soud považuje výzvu za doručenou dne 4. 8. 2025 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 7 dnů ode dne doručení, tj. do 11. 8. 2025. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tento k prvnímu dni prodlení činil 11,5 % ročně. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně neprokázala oprávněnost svého nároku. K jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla tak být soudem poučena v souladu s ust. § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nedostatcích v žalobních tvrzeních a důkazních návrzích.6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovanou, aby žalobkyni zaplatila na náhradě nákladů řízení 8 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 54 % uplatněného nároku (vypočteno z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání rozhodnutí). Žalobkyně vynaložila náklady částkou 2 952 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, tří úkonu právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších př