130 C 380/2025-39 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši , částka, za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce , právnická osoba, . Úvěr s úrokem ve výši 24,99 % se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách, avšak neuhradila ničeho. Žalovaná částka se skládala z jistiny úvěru a poplatků ve výši , částka, .2. Žalobkyně původně požadovala zaplacení příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku ve výší 24,99 % z částky , částka, . V průběhu řízení vzala žalobu co do úroku ve výši 12 24 % z částky , částka, od , datum, zpět, soud proto v tomto rozsahu řízení usnesením č. j. EPR , RČ, -8 ze dne , datum, zastavil.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila.4. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla měsíční příjmy ve výši , částka, a měsíční výdaje ve výši , částka, . Z výpisu z registru klientských informací ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná měla v té době evidovány dva existující dluhy v celkové výši , částka, s pravidelnou měsíčního splátkou jednoho z nich ve výši , částka, . Z výpisu ze systému žalobkyně soud zjistil, že žalovaná byla dne , datum, lustrována v rejstřících SOLUS, ISIR, CRIF-CRE a CRIF-BRKI.5. Ze smlouvy o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, a výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, za účelem zaplacení kupní ceny zboží prodejci , právnická osoba, . Poskytnutou jistinu s úrokem ve výši 24, 99 % ročně a měsíčním poplatkem za správu ve výši , částka, se žalovaná zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, do , datum, . Úvěr byl vyčerpán dne , datum, zaplacením částky , částka, na účet prodejce.6. Z excelové tabulky vyhotovené žalobkyní soud zjistil, že žalovaná neuhradila žádnou splátku.7. Z opakované výzvy k úhradě soud zjistil, že žalovaná ke dni , datum, dlužila na jistině po splatnosti , částka, .8. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že dluh žalované byl vyčíslen na částku , částka, .9. Z předžalobní výzvy s podacím archem odeslané dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyčíslila dluh žalované na , částka, .10. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná, která se zavázala úvěr splatit v měsíčních splátkách do , datum, , neuhradila žalobkyni ničeho. Vzhledem k tomu, že šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikoval soud současně § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Z listinných důkazů předložených žalobkyní k prokázání tvrzení, že řádně zkoumala a vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet, soud zjistil, že žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši , částka, a měsíční výdaje ve výši , částka, . Zda tyto údaje odpovídaly skutečnosti, prokázáno nebylo a z předložených důkazů nelze zjistit, zda žalobkyně tyto údaje jakkoli ověřovala. Prokázáno bylo pouze to, že v době uzavření smlouvy žalovaná již byla zatížena dvěma dluhy evidovanými v příslušném registru v celkové výši , částka, s měsíční splátkou ve výši , částka, . Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně se při poskytnutí úvěru žalované chovala ledabyle a její schopnost úvěr splácet vyhodnotila v rozporu se zásadou zodpovědného úvěrování. O těchto nedostatcích byl soud připraven žalobkyni poučit u jednání, jak mu to ukládá § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., žalobkyně se však k jednání nedostavila. Soud proto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou. Současně však bylo prokázáno, že na základě smlouvy žalobkyně zaplatila za žalovanou kupní cenu ve výši , částka, , žalovaná je tak v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí téhož zákona povinna vrátit tuto částku žalobkyni. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , spisová značka, ). Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal poměrnou část nákladů řízení v rozsahu 22 %, neboť žalobkyně byla úspěšná z 61 % a nespěšná z 39 % (vycházeje z jistiny a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyni tak byla přiznáno 22 % z náhrady ve výši , částka, , tj. odměny za tři úkony právní služby ve výši , částka, , náhrady hotových výdajů ve výši , částka, , z toho vypočtené náhrady DPH ve výši , částka, a náhrady soudního poplatku ve výši , částka, , tj. , částka, .