130 C 50/2026-57 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla úvěr ve výši , částka, , který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, od , datum, za úrok ve výši nominální úrokové sazby 73,37 % ročně. Schopnost žalované úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a prostřednictvím databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla také ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná splátky úvěru nehradila, žalobkyně proto ke dni , datum, úvěr zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná uhradila třemi splátkami ze dne , datum, , , datum, a , datum, celkem , částka, . Žalovaná částka se skládala z jistiny po zesplatnění ve výši , částka, , smluvních pokut za prodlení se třemi splátkami ve výši , částka, , náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splátkami ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě úroků a úroků z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z listiny označené hodnocení klienta, výpisů z registru SOLUS a NRKI a dokladů o výši starobního důchodu soud zjistil, že žalobkyně vycházela při hodnocení schopnosti žalované splácet úvěr z celkového příjmu ve výši , částka, , který žalované plynul ze starobního důchodu. Na tento příjem žalobkyně započetla výdaje žalované v celkové výši , částka, , které se skládaly z životního minima ve výši , částka, a nákladů na bydlení ve výši , částka, . Dle uvedených údajů byla žalovaná vdova a bydlela v nájmu. Žalovaná pobírala starobní důchod ve výši , částka, měsíčně. Ke dni , datum, nebyla žalovaná evidována v databázi SOLUS, v Nebankovním registru klientských informací měla žalovaná evidován úvěrový dluh v celkové výši , částka, a úvěrový limit ve výši , částka, .4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, s dodatkem č. , hodnota, , dokladů o přijaté sms a verifikační platbě, kopie občanského průkazu, oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem a dodejkou, dokladu o vyplacení, potvrzení o vedení účtu a karty klienta soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala vrátit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Zápůjční úroková sazba činila 73,37 % ročně. První splátka byla splatná , datum, , poslední splátka pak , datum, . Oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem bylo žalované doručeno dne , datum, . , adresa, 000 Kč byla žalované vyplacena na její účet č. , č. účtu, dne , datum, . Na úvěr žalovaná uhradila celkem , částka, .5. Z výzev ze dne , datum, , , datum, a z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná se dostala od počátku do prodlení s úhradami splátek, v důsledku čehož žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Doklady o odeslání těchto listin nebyly předloženy.6. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalované byla dne , datum, odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy č. , hodnota, .7. Z ostatních důkazů soud nečinil žádné skutkově významné závěry.8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 73,37 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši po , částka, počínaje , datum, a konče , datum, . V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy žalovaná pobírala starobní ve výši , částka, měsíčně, přičemž šlo o jediný příjem žalované. Současně bylo prokázáno, že žalovaná byla zatížena úvěrovými dluhy ve výši , částka, . Už tato skutečnost vede soud k závěru, že žalovaná nebyla od počátku schopná úvěr splácet a žalobkyně úvěruschopnost žalované vyhodnotila nesprávně. Výdajovou stránkou žalované se tak soud blíže ani nezabýval, ačkoli z předložených listin je zřejmé, že žalobkyně vycházela z částky životního minima, pokud jde o výdaje na živobytí žalované, a ze statistických údajů, pokud jde o náklady na bydlení. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 citovaného zákona. Na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalované , částka, , z nichž bylo vráceno žalobkyni pouze , částka, . Žalobkyně má proto v souladu s posledně citovaným zákonným ustanovením právo na vrácení rozdílu ve výši , částka, . Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení úspěšnější (53 %) než žalobkyně, dle obsahu spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Pro účely stanovení procesního úspěchu přitom soud vycházel z jistiny a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku.