19 C 147/2025-70 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 23. 4. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 32 627,23 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, Bank, a.s.) uzavřel se žalovaným dne 23. 8. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. 1007164488. Nedílnou součástí smlouvy jsou rovněž Všeobecné obchodní podmínky banky, Produktové podmínky revolvingového úvěru, dispozice, úrokový lístek banky a sazebník banky. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a současně mu byla poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Čerpaný úvěr byl žalovaný zavázán splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2 % z částky vyčerpané v předcházejícím měsíci, vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty, nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností využila banka svého práva a dne 1. 9. 2024 ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni ukončení činila dlužná částka celkem 35 475,07 Kč a aktuální výše úrokové sazby dle úrokového lístku banky činila 12,75 % ročně. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyl ave stanovené lhůtě uhrazena, úročí se dále také úrokem z prodlení. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 s účinností ke dni 13. 12. 2024; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 3. 1. 2025. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 13. 12. 2024 celkem 36 373,47 Kč. Před podáním žaloby, a to 13. 3. 2025, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, ani přesto nebyla dlužná částka uhrazena.2. Podáním ze dne 7. 11. 2025 žalobkyně žalobu doplnila a uvedla údaje o čerpání a úhradách ze strany žalovaného po poskytnutí úvěrového rámce, včetně detailní platební historie. Žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 56 357,59 Kč a uhradil na úvěr 54 575,86 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil; k nařízeným jednáním soudu se opakovaně nedostavil, svou neúčast neomluvil. Jelikož žalovaný včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Na základě provedeného dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. 1007164488 ze dne 23. 8. 2018, upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a výzvy k zaplacení dluhu z úvěru ze dne 1. 9. 2024, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024, přílohy č. 1 ke smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o úplatě za pohledávky ze dne 13. 12. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2024, poštovního podacího lístku ze dne 3. 1. 2025, předžalobní výzvy ze dne 13. 3. 2025 a poštovního podacího lístku ze dne 13. 3. 2025 bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným došlo dne 23. 8. 2018 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru s poskytnutým úvěrovým rámcem 30 000 Kč; sjednáno bylo 50 denní bezúročné období pro bezhotovostní platby a výběry z bankomatu, roční úroková sazba ve výši 22,99% a minimální splátka 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 1. 9. 2024 se podává, že žalovaný byl , právnická osoba, . vyzýván k úhradě dluhu, jednalo se o dlužnou částku ve výši 35 475,07 Kč ze smlouvy o revolvingovém úvěru, současně mu bylo oznámeno zesplatnění úvěru z důvodu porušování smluvních podmínek smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 13. 12. 2024. Dopisem ze dne 18. 12. 2024 podaným dne 5. 1. 2025 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 13. 3. 2025 pak byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky ve výši 39 406,54 Kč, a to nejpozději ve lhůtě do 28. 3. 2025; téhož dne byla výzva podána k poštovní přepravě.5. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky (právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným) byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru, a to dne 23. 8. 2018 na částku 30 000 Kč ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovaný vyčerpal do data zesplatnění 1. 9. 2024 56 357,59 Kč, dosud uhradil na úvěr 54 575,86 Kč. Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly prokázány žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému a úplnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebyly předloženy žádné listiny, žádná potvrzení právního předchůdce – banky o skutečném ověření bonity žalovaného. Lze tedy učinit jednoznačný závěr – neposoudil-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Žalovaný žalobkyni plnil dosud toliko částečně (tuto skutečnost žalovaný v řízení nijak nerozporoval), nesplacena tedy zůstává částka 1 781,73 Kč, ve zbytku není žalobní požadavek žalobkyně po právu a byl zamítnut, přičemž je nutno konstatovat, že žalovaný se dosud nedostal ani do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a žalobkyni tudíž nevznikl nárok na úroky z prodlení. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Soud v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021–262 (též rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160) konstatuje, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o lhůtě k uhrazení jistiny, nutno tak bylo posoudit lhůtu pro její vrácení. V řízení přitom nevyšly najevo (nebyly tvrzeny) žádné skutečnosti o tom, že by nebylo ve schopnostech a možnostech žalovaného vrátit jistinu v základní pariční lhůtě, po žalovaném zajisté lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl proto zavázán vrátit zůstatek poskytnuté (a dosud neuhrazené) jistiny žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.6. Žalobkyně byla ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovaným jí byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. o.z.).7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému prokazatelně v řízení žádné náklady nevznikly.