19 C 180/2025-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 12. 5. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 10 400 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 16. 12. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že uzavřela se žalovaným dne 15. 11. 2024 smlouvu o úvěru č. 66542513, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v původní výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 12. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě dále zavázal k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 2 400 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 10 400 Kč, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 1,00 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 400 Kč nejpozději splatných dne 15. 12. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.svycarskapujcka.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný povinen obeznámit se s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči žalobkyni. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy přečetl a s jejím obsahem souhlasí. Žalovaný se dále zavázal poskytnout žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající číslu smlouvy. Po přijetí této platby byla smlouva podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu, jenž žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 1121 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný uvedenými kroky uzavřel se žalobkyní smlouvu a ta poskytla žalovanému úvěr dne 15. 11. 2024, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba ve výši 1 Kč. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá číslu smlouvy. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným dosud vrácen. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými žalobkyní a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce odeslanou dne 2. 5. 2025. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nárok žalobkyně neuznává, neboť nárok se nezakládá na platném právním vztahu mezi účastníky. Nároky žalobkyně jsou založeny na neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalovaný učinil nesporným, že mezi ním a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru č. 66542513; jedná se o smlouvu o spotřebitelském úvěru. Ve vztahu ke smlouvě žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele, smlouva je neplatná a žalobkyně může požadovat po žalovaném pouze uhrazení poskytnutých částek, nikoli uhrazení dalších poplatků.3. K nařízenému jednání soudu dne 12. 3. 2026 se účastníci nedostavili, předvoláni byli řádně a včas; právní zástupce žalovaného předem svou neúčast omluvil. Jelikož nikdo z účastníků včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.).4. Na základě provedeného dokazování, a to z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru ID: 66542513 ze dne 15. 11. 2024, potvrzení o provedené platbě ze dne 15. 11. 2024, zprávy , právnická osoba, . ze dne 31. 7. 2025, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 5. 2025 a poštovního podacího lístku ze dne 2. 5. 2025 bylo zjištěno, že mezi účastníky (žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným) byla dne 15. 11. 2024 uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru na částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkem 10 400 Kč do 30 dnů od poskytnutí finančních prostředků (do 15. 12. 2024), a to na bankovní účet společnosti – , č. účtu, , variabilní symbol: , var. symbol, . Dne 15. 11. 2024 byla na účet č. , č. účtu, poukázána platba ve výši 8 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 2. 5. 2025 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 11 942,21 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 6 824 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 31. 7. 2025 bylo zjištěno, že ke dni 18. 11. 2024 byla na účet č. , č. účtu, vedený pro žalovaného jako majitele a disponenta připsána příchozí platba ve výši 8 000 Kč.5. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 15. 11. 2024 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč převodem na jeho bankovní účet; žalovaný se zavázal vrátit celkem 10 400 Kč, neuhradil dosud ničeho. Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, a to dokonce aniž by se jí spotřebitel musel dovolávat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 8 000 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.