19 C 25/2026-47 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 21. 5. 2025 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 56 333,90 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 140,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 828,13 Kč, 14,75% úroku ročně z částky 25 000 Kč od 13. 9. 2024 do zaplacení a 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 25 000 Kč od 13. 9. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 14. 6. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 690387847. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, zejména vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 20 870 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 13 107 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně, 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 355 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit ve 12měsíčních splátkách po 3 823 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 6. 2024. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své povinnosti ze smlouvy. Ke dni 3. 12. 2023 dlužná jistina činila 25 000 Kč a dlužný poplatek 20 870 Kč. Po tomto datu nebylo do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ničeho uhrazeno, rovněž od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek neuhradila žalovaná ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, a to s účinností ke dni 29. 7. 2024. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání dne 24. 4. 2026 se bez omluvy nedostavila. Jelikož včas a z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř).3. Na základě provedených důkazů, a to z výpisu z obchodního rejstříku, ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 6. 2023, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 6. 2023, tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, seznamu postoupených pohledávek – přílohy č. 1 ke smlouvě ze dne 29. 7. 2024, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 30. 7. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024, poštovního podacího lístku ze dne 16. 8. 2024, výzvy k plnění ze dne 28. 2. 2025 a poštovního podacího lístku ze dne 28. 2. 2025 bylo zjištěno, že dne 14. 6. 2023 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatky, celkem tedy zaplatit 45 870 Kč a to ve 12 měsíčních splátkách, z toho v 11 po 3 823 Kč s poslední 12. splátkou ve výši 3 817 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná neuhradila na úvěr ničeho. Výzvou ze dne 29. 7. 2024 (současně s oznámením o postoupení pohledávky a oznámením výše převzaté pohledávky) byla žalovaná vyzývána k úhradě částky 56 722,56 Kč; předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2025 byla žalovaná dopisem právního zástupce žalobkyně vyzývána k úhradě dlužné částky ve výši 64 225,93 Kč nejpozději do 15. 3. 2025; téhož dne byla výzva podána k poštovní přepravě.4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko co do dosud nevrácené jistiny. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky (právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou) byla dne 14. 6. 2023 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující zavázal, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná tuto částku převzala, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, neuhradila dosud ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaná nerozporovala). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Toliko deklaratorní prohlášení žalované, resp. odhadované výdaje v tzv. zákaznické kartě, nemůže plně nahradit aktivní a řádné posuzování získaných informací zejména za situace, kdy žádost o úvěr/zákaznická karta je datována shodně se samotnou smlouvou a kdy veškeré měsíční životní náklady žalované měly představovat toliko částku 3 500 Kč (v situaci, kdy současně pobírala blíže neoznačené dávky a přídavky na děti). Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu) svým výrokem, žalovaná se tak nemohla dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu nad rámec částky ve výši 25 000 Kč zamítl.5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť převážně procesně úspěšné žalované v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly.