19 C 301/2025-75 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 20. 8. 2025 se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení částky 10 537,44 Kč s příslušenstvím, sestávající z částek 7 755,49 Kč s příslušenstvím na dlužné jistině úvěru, a 2 781,95 Kč s příslušenstvím (poplatků) spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení a kapitalizovaným úrokem z úvěru. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, . uzavřel se žalovanou dne 9. 7. 2023 smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 K, který byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky, Obchodní podmínky pro vydávání a požívání kreditních karet, ceník a sazebník banky. Ve smlouvě byla sjednána povinnost žalované hradit z úvěru úrok ve výši 12 % ročně, dále poplatek za správu a vedení kartového účtu, jakož i další případné platby za úkony související s poskytnutím úvěru. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr a další platby k datu splatnosti, a to tak, že uhradí 3,2 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a 100 % částky úroků z úvěru a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, vyzvala banka žalovanou k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, stane se celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná však dluh nehradila ani účinně neřešila, banka smlouvu o úvěru vypověděla a zesplatnila úvěr ke dni 10. 4. 2025, o čemž byla žalovaná informována. Pohledávka za žalovanou vyplývající z označené smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 5. 2025 s účinností ke dni 1. 6. 2025; postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem, který byl odeslán doporučeně dne 18. 6. 2025. Pohledávka za žalovanou činila ke dni 1. 6. 2025 částku 11 648,74 Kč. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění dne 24. 7. 2025, ani přesto nebyla dlužná částka uhrazena.2. Podáním ze dne 23. 2. 2026 žalobkyně doplnila žalobu s tím, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, ., jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě informací získaných od žalované, které získal při zpracování žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila; k nařízenému jednání soudu se nedostavila, svou neúčast neomluvila. Jelikož žalovaná včas a z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Na základě provedeného dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to ze smlouvy o úvěru a vydání (kreditní karty pro soukromou klientelu) ze dne 10. 7. 2023, výpisu z kartového účtu, poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 16. 2. 2025, výzvy k okamžitého splacení dluhu ze dne 12. 4. 2025, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 5. 2025, přílohy č. 1 ke smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, dohody o úplatě za pohledávky ze dne 30. 5. 2025, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 1. 6. 2025, oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě ze dne 17. 6. 2025, poštovního podacího lístku ze dne 18. 6. 2025, předžalobní výzvy ze dne 24. 7. 2025 a poštovního podacího lístku ze dne 24. 7. 2025 bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . a žalovanou došlo dne 10. 7. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru a vydání kreditní karty. Smlouvou byl sjednán kreditní účet s úvěrovým rámcem 8 000 Kč, úročený roční úrokovou sazbou ve výši 12 %. Výzvou ze dne 16. 2. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 1 528 Kč nejpozději do 10. 4. 2025; dopisem ze dne 12. 4. 2025 banka oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 10. 4. 2025 a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 11 386 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 5. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 1. 6. 2025. Dopisem ze dne 17. 6. 2025, podaným k poštovní přepravě dne 18. 6. 2025, byla žalovaná informována o postoupení pohledávky na žalobkyni a současně vyzvána k zaplacení částky 11 648,74 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 24. 7. 2025 pak byla žalovaná dopisem právního zástupce žalobkyně vyzývána k úhradě dlužné částky v celkové výši 11 922,78 Kč, a to nejpozději ve lhůtě do 8. 8. 2025; téhož dne byla výzva podána k poštovní přepravě.5. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky (právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou) byla sjednána smlouva o úvěru a vydání kreditní karty s úvěrovým rámcem 8 000 Kč ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovaná dosud neuhradila na jistině úvěru částku 7 755,49 Kč (tato tvrzení žalobkyně nebyla v řízení žalovanou nijak rozporována). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel (banka) jako podnikatel. Tento věřitel však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly prokázány kroky směřující k řádnému, objektivnímu a úplnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Nelze učinit jednoznačný závěr o skutečném ověření bonity žalované, která dle listiny o posouzení úvěruschopnosti ve své žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 1 000 Kč, banka následně vyhodnocovala její životní náklady za použití statistických údajů, aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Rovněž věřitel měl k dispozici údaje o dalších závazcích žalované, které sám dne 21. 6. 2023 již poskytl kontokorentní úvěr s limitem 7 000 Kč a žalovaná měla další dva závazky mimo , právnická osoba, ., a to osobní úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč a kreditní kartu splátkovou s limitem 13 698 Kč. Pokud jde o výpisy z účtu žalované za měsíce duben, květen a červen 2023, nelze z nich seznat pravidelný příjem, žalovaná neoznačila svého zaměstnavatele, na účet přicházely nepravidelně dávky z nemocenského pojištění, naproti tomu v rozhodné době brala na sebe další závazky – dne 15. 5. 2023 jí došla platba ve výši 10 000 Kč z účtu Provident Finacial ze smlouvy ze dne 15. 5. 2023, následujícího dne 16. 5. 2023 se platbou ve výši 1 Kč identifikovala pro potřeby poskytnutí úvěru společnosti , právnická osoba, . Ze systému ISAS zdejšího soudu pak bylo zjištěno, že proti žalované jsou vedeny další spory z nesplacených úvěrů (27 C 7/2026, 19 C 109/2006), např. společnosti COFIDIS. Na tomto místě je navíc nutno zdůraznit, že ani faktické splácení dluhu spotřebitelem po určitou dobu či nevznesení námitek proti smlouvě a nárokům poskytovatele úvěru nesvědčí samo o sobě o schopnosti spotřebitele dluh splácet, když tyto okolnosti dostatečným způsobem nevypovídají o celkových schopnostech spotřebitele k úhradě všech jeho závazků a jeho poměrech. Opačný výklad je v rozporu s eurokonformním výkladem níže uvedené právní normy, neboť by umožňoval obcházet tuto zákonnou povinnost poskytovatele úvěru a spoléhat se na to, že spor nenastane či se následně nezjistí, že spotřebitel nebyl úvěruschopný – viz. rozsudek Soudního dvora EU (SDEU) ze dne 11. 1. 2024 sp. zn. C 755/22. Lze tedy učinit jednoznačný závěr – neposoudil-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Přiznána tak byla žalobkyni částka 7 755,49 Kč na jistině a ve zbytku není její žalobní požadavek po právu a byl zamítnut, přičemž je nutno konstatovat, že žalovaná se dosud nedostala ani do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a žalobkyni tudíž nevznikl nárok na úroky z prodlení. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Soud v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021–262 (též rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160) konstatuje, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o lhůtě k uhrazení jistiny, nutno tak bylo posoudit lhůtu pro její vrácení. V řízení přitom nevyšly najevo (nebyly tvrzeny) žádné skutečnosti o tom, že by nebylo ve schopnostech