19 C 351/2025-43 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 17. 9. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 14 990,76 Kč s příslušenstvím, sestávající z částek 9 845,76 Kč s příslušenstvím na dlužné jistině úvěru, a 5 145 Kč s příslušenstvím (poplatků) spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení a kapitalizovaným úrokem z úvěru. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, Bank, a.s.) uzavřel se žalovaným dne 7. 6. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. 1006728173. Nedílnou součástí smlouvy jsou rovněž dispozice obsahující sjednané konkrétní parametry úvěru a kreditní karty. Součástí smlouvy jsou dále Produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty, Všeobecné obchodní podmínky banky, úrokový lístek a sazebník banky. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč a současně mu byla poskytnuta kreditní karta. Žalovaný se zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2 % z částky vyčerpané v předchozím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Konkrétní výše měsíční splátky tedy nebyla konstantní. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností využila banka svého práva a dopisem ze dne 14. 2. 2025 ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni ukončení činila dlužná částka celkem 15 938,23 Kč a aktuální výše úrokové sazby podle úrokového lístku banky činila 12 % ročně. Pohledávka za žalovaným vyplývající z označené smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 s účinností ke dni 21. 5. 2025; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem dne 6. 6. 2025. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 16 200,19 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění dne 25. 8. 2025, ani přesto nebyla dlužná částka uhrazena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil; k nařízenému jednání soudu se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Jelikož žalovaný včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Na základě provedeného dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. 1006728173 ze dne 7. 6. 2017, dispozice ke smlouvě č. 1006728173, výpisu ke kreditní kartě, oznámení o prohlášení úvěru za splatný s výzvou k zaplacení dluhu z úvěru ze dne 14. 2. 2025, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, přílohy č. 1 ke smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o úplatě za pohledávky ze dne 21. 5. 2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2025, poštovního podacího lístku ze dne 6. 6. 2025, předžalobní výzvy ze dne 25. 8. 2025 a poštovního podacího lístku ze dne 25. 8. 2025 bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným došlo dne 7. 6. 2017 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání kreditní karty. Smlouvou byl sjednán kreditní účet s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, úročený roční úrokovou sazbou ve výši 12 % a sjednanou minimální měsíční splátkou ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Dopisem ze dne 14. 2. 2025 banka oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 15 938,23 Kč, z čehož 5 145 Kč činily poplatky a 947,47 Kč úrok. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 21. 5. 2025. Dopisem ze dne 27. 5. 2025, podaným k poštovní přepravě dne 6. 6. 2025, byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2025 pak byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky v celkové výši 17 305,02 Kč, a to nejpozději ve lhůtě do 9. 9. 2025; téhož dne byla výzva podána k poštovní přepravě.4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky (právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným) byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru a vydání kreditní karty s úvěrovým rámcem 10 000 Kč ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovaný dosud neuhradil na jistině úvěru částku 9 845,76 Kč (tato tvrzení žalobkyně nebyla v řízení žalovaným nijak rozporována). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel (banka) jako podnikatel. Tento věřitel však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly prokázány žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému a úplnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebyly předloženy žádné relevantní listiny, žádná relevantní potvrzení právního předchůdce – banky o skutečném ověření bonity žalovaného. Na tomto místě je navíc nutno zdůraznit, že ani faktické splácení dluhu spotřebitelem po určitou dobu či nevznesení námitek proti smlouvě a nárokům poskytovatele úvěru nesvědčí samo o sobě o schopnosti spotřebitele dluh splácet, když tyto okolnosti dostatečným způsobem nevypovídají o celkových schopnostech spotřebitele k úhradě všech jeho závazků a jeho poměrech. Opačný výklad je v rozporu s eurokonformním výkladem níže uvedené právní normy, neboť by umožňoval obcházet tuto zákonnou povinnost poskytovatele úvěru a spoléhat se na to, že spor nenastane či se následně nezjistí, že spotřebitel nebyl úvěruschopný – viz. rozsudek Soudního dvora EU (SDEU) ze dne 11. 1. 2024 sp. zn. C 755/22. Lze tedy učinit jednoznačný závěr – neposoudil-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Přiznána tak byla žalobkyni částka 9 845,76 Kč na jistině a ve zbytku není její žalobní požadavek po právu a byl zamítnut, přičemž je nutno konstatovat, že žalovaný se dosud nedostal ani do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a žalobkyni tudíž nevznikl nárok na úroky z prodlení. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Soud v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021–262 (též rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160) konstatuje, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o lhůtě k uhrazení jistiny, nutno tak bylo posoudit lhůtu pro její vrácení. V řízení přitom nevyšly najevo (nebyly tvrzeny) žádné skutečnosti o tom, že by nebylo ve schopnostech a možnostech žalovaného vrátit jistinu v základní pariční lhůtě, po žalovaném zajisté lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl proto zavázán vrátit zůstatek poskytnuté (a dosud neuhrazené) jistiny úvěru žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.5. Žalobkyně byla ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovaným jí byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. o. z.).6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.