19 C 368/2025-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 3. 10. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 29 200 Kč spolu s 12 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 16. 2. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, . jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 10. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. 463566002, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši 1 500 Kč; žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru s načerpal úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 2. 2025. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 29 200 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku 9 200 Kč, nejpozději splatných dne 15. 2. 2025. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz. Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platbu uvedením variabilního symbolu 4409169. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 19. 7. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť účastníci se výslovně práva účasti na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.).3. Na základě provedeného dokazování, a to ze smlouvy o úvěru č. 463566002 ze dne 10. 12. 2024, dodatků č. 1 - 3 ke smlouvě o úvěru č. 463566002 ze dne 10. 12. 2024, výpisu z běžného účtu , právnická osoba, ., potvrzení o bankovních transakcích k úvěrové smlouvě č. 463566002, výzvy k úhradě dluhu ze dne 15. 1. 2025 a 15. 2. 2025, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2025, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 7. 2025, potvrzení o podané poštovní zásilce ze dne 23. 7. 2025 a zprávy ČSOB, a.s. ze dne 23. 10. 2025 bylo zjištěno, že mezi účastníky (právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným) byla uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru původně na částku 1 500 Kč, přičemž následně došlo dodatky k navýšení poskytnuté částky na 20 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu určitou v délce 12 měsíců a roční zápůjční úroková sazba činila 279,83 %. Na účet vedený pro žalovaného jako majitele a jediného disponenta byly připsány dne 10. 12. 2024 částky 1 500 Kč, 2 500 Kč, 5 000 a 11 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní výzvou ze dne 19. 7. 2025, podanou dne 23. 7. 2025 k poštovní přepravě, byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k zaplacení celkové částky 41 338,99 Kč do tří dnů.4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně neprokázala plnou důvodnost svého žalobního požadavku. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne 10. 12. 2024 sjednána smlouva o úvěru ve znění pozdějších dodatků ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši celkem 20 000 Kč. Žalovaný tuto částku vyčerpal, a to převodem na svůj bankovní účet, neuhradil dosud ničeho (tato tvrzení v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ust. § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s ust. § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu), svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. Soud proto žalobu nad rámec částky 20 000 Kč s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti zamítl.5. Žalobkyně byla ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovaným na ni platně přešla v důsledku postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o. z.).6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.