19 C 405/2025-38 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 20. 10. 2025 se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 23 888 Kč, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 14. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. 0415079. Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč a dále paušální ceny za služby související s poskytnutím tohoto úvěru, a to úhradu za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátku nejpozději do 14. 1. 2024. Dnem 15. 1. 2024 byl již žalovaný v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami, naposledy na dlužnou částku uhradil dne 10. 4. 2024 částku 1 000 Kč. Po tomto datu nebylo do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ničeho uhrazeno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, a to s účinností ke dni 25. 3. 2025. postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl dnem 17. 7. 2025 žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 14. 4. 2026 se bez omluvy nedostavil. Jelikož včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s.ř).3. Na základě provedených důkazů, a to z výpisu z obchodního rejstříku, smlouvy o úvěru č. 0415079 ze dne 14. 11. 2022, předpisu splátek, přehledu plateb ze smlouvy č. 0415079, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, seznamu postoupených pohledávek – přílohy č. 1 ke smlouvě ze dne 12. 3. 2025, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 25. 3. 2025, oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k plnění ze dne 17. 7. 2025 a poštovního podacího lístku ze dne 17. 7. 2025 bylo zjištěno, že dne 14. 11. 2022 byla mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatky ve výši celkem 7 350 Kč, 2 077 Kč a 2700 Kč, celkem tedy zaplatit 27 888 Kč a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný uhradila na úvěr 8 splátek v celkové výši 11 500 Kč. předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky ve výši 28 560,68 Kč; téhož dne byla výzva podána k poštovní přepravě.4. Soud po provedeném dokazování žalobě vyhověl toliko co do dosud nevrácené jistiny úvěru. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky (právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným) byla dne 14. 11. 2022 sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující zavázal, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný tuto částku převzal, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, hradil toliko částečně v rozsahu 11 500 Kč (tato tvrzení v řízení žalovaný nerozporoval). Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu ustanovení § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány, žádné zcela konkrétní kroky směřující k řádnému a úplnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nastupuje povinnost stran neplatné smlouvy svůj vzájemný vztah si vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (toto ustanovení je ustanovením speciálním k § 2991 a násl. občanského zákoníku, upravujícím bezdůvodné obohacení, jehož úprava se zde použije jen subsidiárně). Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož zde prokazatelně nedošlo k dohodě účastníků, určuje splatnost nesplacené jistiny soud. V této souvislosti je nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262 a též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Soud lhůtu splatnosti určil analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (tedy jako obecnou pariční lhůtu) svým výrokem, žalovaný se tak nemohl dosud dostat do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu nad rámec částky ve výši 3 500 Kč zamítl.5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. v závislosti na toliko částečném úspěchu žalobkyně v dané právní věci. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.