20 C 128/2026-37 – Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 8. 4. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 460 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 11. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 460 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 byla postoupena pohledávka , právnická osoba, za žalovaným na společnost , právnická osoba, , která ji dne 10. 6. 2025 postoupila žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 23. 7. 2025. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 29. 7. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, se podává, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije sám v pronájmu, je zaměstnaný s příjmem ve výši 30 560 Kč. Své výdaje uvedl ve výši 14 000 Kč.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Smlouva není datována ani podepsána právní předchůdkyní žalobkyně.6. Dle potvrzení o platbě ze dne 11. 4. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 11. 4. 2024 částku 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, .7. Ze sdělení České spořitelny, a. s., ze dne 19. 5. 2026, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 11. 4. 2024 byla na účet poukázána částka 10 000 Kč.8. Z výzvy ze dne 11. 8. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k úhradě částky 30 336,34 Kč. O odeslání výzvy nepředložila žalobkyně žádný důkaz.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, jako postupník koupila od , právnická osoba, jako postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele (, právnická osoba, ) pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.11. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.12. Výzvou k plnění ze dne 20. 7. 2025, odeslané žalovanému dne 23. 7. 2025, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 40 658 Kč, a to do 3 dnů.13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyní a žalovaným, když žalobkyně soudu předložila nedatovanou, stranami nepodepsanou úvěrovou smlouvu. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které mu poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil. Smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. může být uzavřena v jakékoliv formě, a to písemné, ústní či konkludentní. Písemnou smlouvu lze uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Žalobkyně sice návrh smlouvy předložila, avšak tato smlouva neobsahuje podpis právní předchůdkyně žalobkyně a ani žalovaného, obsahuje pouze číselný kód u podpisu žalovaného. Jiný způsob uzavření smlouvy tvrzen nebyl. I pokud by tvrzený dokument byl podepsán připojením určitých dat sloužících k podpisu je z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby, tedy jednoznačně prokázat, že smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel žalovaný. Je však také nezbytné prokázat integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis nebo uznávaný elektronický podpis. Všechny ostatní elektronické podpisy tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. Zaslání kopie občanského průkazu však žádným způsobem nesplňuje podmínky k prokázání identity a integrity, tak jak je uvedeno výše. Žalobkyní předložené vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebylo právní předchůdkyní žalobkyně ani žalovaným podepsáno a v řízení nebylo ani jiným způsobem prokázáno, že toto vyhotovení smlouvy obsahuje skutečnou vůli žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Za dané situace se tedy soud ani nezabýval skutečností, zda před uzavřením smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Při neexistenci smluvního vztahu mezi účastníky se soud zabýval možností přiznat žalovanou částku žalobkyni jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne 11. 4. 2024 částku 10 000 Kč. Po právní stránce byla věc tedy posouzena tak, že žalovanému vznikl vůči žalobkyni, která byla ve věci pasivně legitimována dle § 1879 a násl. o. z. jako právní nástupce původního věřitele, závazek z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ustanovením § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána až předžalobní výzvou ze dne 20. 7. 2025 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 23. 7. 2025 má tedy soud za doručenou žalovanému dne 28. 7. 2025. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 31. 7. 2025, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 1. 8. 2025 do zaplacení. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť žalobkyně neprokázala její oprávněnost.14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalobkyně i žalovaného z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí byl téměř shodný (53 % a 47 %).15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.