20 C 14/2026-34 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 14. 10. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela dne 23. 9. 2021 dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě – smlouvu o poskytnutí kontokorentu. Na základě této služby byl žalované poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy a žalobkyně dne 1. 9. 2025 úvěr zesplatnila. Žalovaná se dále na běžném účtu dostala do nepovoleného debetu 1 000 Kč a žalobkyně tuto částku po žalované také požaduje. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 1. 9. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Následně podáním ze dne 10. 3. 2026 vzala žalobkyně žalobu co do částky 1 000 Kč (nepovolený debet) zpět, když žalovaná dne 19. 2. 2026 tuto částku žalobkyni uhradila.4. Soud s ohledem na učiněný dispoziční úkon žalobkyně v podobě částečného zpětvzetí žaloby řízení co do částky 1 000 Kč dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. ve výroku I. tohoto rozsudku zastavil.5. Podáním ze dne 10. 3. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány. Výdajovou stránku zkoumala prostřednictvím úvěrové zprávy. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem 1 712,79 Kč.6. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 3. 2026, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).7. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 25. 8. 2021 bylo zjištěno, že se v ní žalobkyně zavázala poskytovat žalované bankovní služby, mj. vést pro ni běžný účet č. , č. účtu, a poskytnout jí debetní kartu, s tím, že žalovaná se zavázala za bankovní služby platit cenu dle ceníku banky.8. Z dodatku číslo 1 k rámcové smlouvě č. , hodnota, sjednaného dne 23. 9. 2021 prostřednictvím mobilního bankovnictví bylo zjištěno, že žalované byl na základě její žádosti poskytnut úvěr s možností přečerpání, tzv. kontokorent, do výše 10 000 Kč, a to formou přečerpání běžného účtu číslo , č. účtu, a žalovaná se zavázala hradit úroky ve výši 18,9 % ročně s tím, že podmínkou bylo, aby žalovaný kontokorent splatil do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu, celkem mělo být uhrazeno 11 889,99 Kč. Tyto informace jsou v souladu s informacemi uvedenými ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.9. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že žalovaná jej započala čerpat dne 4. 7. 2024, přičemž v období od 4. 7. 2024 do 1. 9. 2025 vyčerpala celkovou částku 10 000 Kč a uhradil celkem 1 712,79 Kč. Tyto jednotlivé platby žalobkyně započetla na nesplacený obchodní úrok.10. Z výpisu z běžného účtu číslo , č. účtu, za období od 3. 7. 2024 do 10. 10. 2025 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek tohoto účtu činil 0,79 Kč, konečný zůstatek činil – 1 000 Kč. Za toto období bylo na účet připsáno celkem 14 898,90 Kč a odepsáno celkem 15 899,69 Kč. Z výpisu je patrné množství debetních i kreditních položek, přičemž velká část z nich je přeposílání finančních částek mezi různými účty žalované. Není zde viditelný pravidelný příjem. Ke dni 1. 9. 2025 došlo k převedení kontokorentu.11. Z výpisu z běžného účtu číslo , č. účtu, z 19. 2. 2026 se podává, že žalovaná učinila dne 19. 2. 2026 platbu ve výši 1 000 Kč.12. Z potvrzení o studiu se podává, že žalovaná v období od 14. 9. 2021 do 31. 8. 2022 studovala na Slezské univerzitě.13. Z přehledu žádostí o úvěr ve vztahu k žalované se podává, že žalovaná požádala žalobkyni celkem o 3 produkty. Dne 23. 9. 2021 o kontokorent, který byl schválen. Žádosti o půjčky ze dne 8. 2. 2022 a 29. 1. 2023 byly zamítnuty.14. Z úvěrové zprávy vytvořené dne 23. 9. 2021 bylo zjištěno, že u žalované byla evidována jedna žádost o nesplátkový kontrakt s úvěrovým rámcem 2 000 Kč.15. Výzvou k plnění ze dne 1. 9. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 11 475,90 Kč, a to do 10. 9. 2025.16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána smlouva o poskytnutí kontokorentu, na základě této služby byl žalované poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše úvěrového limitu. Tato smlouva byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože povolený debet lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala, že žalované umožní na jejím bankovním účtu č. , č. účtu, přečerpání (povolený debet) až do výše úvěrového limitu v částce 10 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, potvrzení o studiu a úvěrové zprávy, ze kterých by vyplývalo, že prověřila úvěruschopnost žalované. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.17. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 10 000 Kč již uhradila 1 712,79 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 8 287,21 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni ve II. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 1. 9. 2025 s termínem splnění do 10. 9. 2025. Žalobkyni tak přísluší úroky z prodlení od 11. 9. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaná je k jejich náhradě povinna žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 81,6 % (žalobkyně byla úspěšná co do 90,8 % a neúspěšná co do 9,2 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí. Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 1 000 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl v řízení zastoupen a nedoložil výši hotových výdajů, náleží dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky částka 100 Kč za každý úkon, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení za dva úkony (sepis žaloby a předžalobní výzvy) v celkové výši 200 Kč.19. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 81,6 % z částky 1 000 Kč, tedy ve výši 816 Kč.20. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalované, a splnila tak p