20 C 28/2026-44 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 17. 12. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 850,47 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne 5. 3. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 27 400 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný načerpal dne 5. 3. 2025 částku 5 000 Kč a na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 5 000 Kč, poplatek za vyplacení úvěru 99,50 Kč, smluvní úrok 6 375,17 Kč, poplatek za službu klidné spaní 95,16 Kč, poplatek za službu presto 165 Kč a poplatek za informační SMS servis 26,88 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 18. 11. 2025. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě na jednání dne 31. 3. 2026 vyjádřil tak, že ztratil kontakt na žalobkyni, ale v tuto chvíli má práci a je schopný dlužnou částku uhradit ve splátkách po 1 000 Kč. Žalobkyně při poskytování úvěru neposuzovala jeho úvěruschopnost.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 31. 3. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 5. 3. 2025 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky do výše kreditního rámce 27 400 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit vyčerpanou částku v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalovaného je uvedeno tímto podepisuji.5. Z autorizace ověření totožnosti nahlédnutím na bankovní účet vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.6. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žil žalovaný sám. Měsíční výdaje na půjčky měl ve výši 0 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Výše ověřeného měsíčního příjmu byla 15 414 Kč, přičemž žalovaný uvedl 25 000 Kč. Disponibilní příjem byl ve výši 8 800 Kč.7. Z dokumentu s názvem identifikované příjmy se podává, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem ve výši 15 414 Kč.8. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla dne 5. 3. 2025 poukázána částka ve výši 5 000 Kč na účet č. , č. účtu, .9. Ze sdělení ČSOB, a. s., ze dne 10. 2. 2026, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 5. 3. 2025 byla na účet poukázána částka 5 000 Kč.10. Výzvou ze dne 4. 7. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím e-mailu k úhradě dlužné částky ve výši 12 340,47 Kč.11. Výzvou k plnění ze dne 2. 11. 2025, odeslané žalovanému dne 5. 11. 2025, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 12 470,03 Kč, a to do 3 dnů.12. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze dokumentu s názvem identifikované příjmy, ze kterého se podává, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem ve výši 15 414 Kč a výpis o posouzení úvěruschopnosti, ze kterého je patrné, že údaje uvedené žalovaným nejsou příliš věrohodné (rozdílný uvedený a zjištěný příjem, výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč za situace, kdy žalovaný žije sám…). Toto sdělení by tak na straně žalobkyně mělo vést z důslednějšímu zjišťování a ověřování jak příjmů, tak výdajů žalovaného. Žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním příjmové ani výdajové stránky žalovaného a spokojila se toliko s jeho prohlášením. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru. Žalovaný na částku 5 000 Kč neuhradil ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 2. 11. 2025 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 5. 11. 2025 má tedy soud za doručenou žalovanému dne 10. 11. 2025. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 13. 11. 2025, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 14. 11. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 14. 11. 2025, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky.15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně i žalovaný měli ve věci pouze částečný úspěch.16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému byly umožněny měsíční splátky po 1 000 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.17. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a nemohla se tudíž k návrhu žalovaného na možnost splátek vyjádřit. Soudu se však jevilo v rozporu se zásadou procesní ekonomie, aby nařízené jednání odročoval pouze za účelem dotazu na žalobkyni, zda souhlasí s plněním ve splátkách. Žalovaný byl zavázán k takovým splátkám, aby svůj dluh uhradil v přiměřené době s ohledem na své možnosti a při neuhrazení byť jediné splátky ztrácí výhodu splátek.