20 C 298/2025-59 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 15. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 37 715 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela dne 4. 7. 2023 a 7. 7. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , které měla žalovaná splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně smluvního úroku ve výši 40 % z jistiny. Žalovaná načerpala dne 4. 7. 2023 částku 15 500 Kč a dne 7. 7. 2023 částku 3 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 14. 6. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě na jednání soudu dne 13. 2. 2026 vyjádřila tak, že si je vědoma, že si předmětné částky půjčila, avšak s ohledem na své zdravotní potíže není schopná dluh uhradit. Požádala o možnost splátek po 500 Kč měsíčně.3. Podáním ze dne 10. 2. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že uvedla, že žalovaná byla lustrována v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Úvěruschopnost žalované ověřovala z žalovanou předložených příjmů a výdajů, tak aby jí zbyla rezerva ve výši 10 %. Žalovaná svůj příjem osvědčila výplatními páskami. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 13. 2. 2026 a soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).5. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, se podává, že žalovaná uvedla, že je vdaná a má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a má základní vzdělání. Pracuje jako uklízečka s příjmem ve výši 17 308 Kč. Výdaje uvedla ve výši 11 000 Kč.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 4. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se dle této smlouvy zavázala poskytnou žalované peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Smlouva obsahovala dále obecná ustanovení týkající se uzavření smlouvy, splacení úvěru a důsledků prodlení. Smlouva je podepsána zástupkyní žalobkyně a u podpisu žalované je uveden číselný kód 79540.7. Dle výpisu z účtu žalobkyně byly ve prospěch účtu č. , č. účtu, provedeny platby dne 4. 7. 2023 ve výši 15 500 Kč a dne 7. 7. 2023 ve výši 3 500 Kč pod VS , var. symbol, .8. Z výplatních pásek žalované za únor až květen 2023 se podává, že žalovaná měla příjem ve výši od 16 716 Kč do 17 529 Kč.9. Dopisem ze dne 3. 11. 2023 oznámila žalobkyně žalované zesplatnění úvěru k 3. 11. 2023. O odeslání dopisu nepředložila žalobkyně žádný důkaz.10. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 5. 12. 2025 vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaná. Dne 4. 7. 2023 byla na účet poukázána částka 15 500 Kč a dne 7. 7. 2023 částka 3 500 Kč. Ve prospěch účtu žalobkyně byly z účtu žalované učiněny dvě platby pod VS , var. symbol, , a to dne 23. 10. 2023 částka 4 000 Kč a dne 23. 11. 2023 částka 2 000 Kč.11. Výzvou k plnění ze dne 14. 6. 2025, odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 66 821,86 Kč, a to do 3 dnů.12. Další listinné důkazy předložené žalobkyní nebyly pro nadbytečnost soudem provedeny.13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 19 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze výplatní pásky žalované za období od února do května 2023. K výdajové stránce nepředložila žalobkyně žádné důkazy. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 19 000 Kč již uhradila 6 000 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 13 000 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne právní moci rozsudku (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu právní moci rozsudku, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně i žalovaná měly ve věci pouze částečný úspěch.16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované byly umožněny měsíční splátky po 500 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.17. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a nemohla se tudíž k návrhu žalované na možnost splátek vyjádřit. Soudu se však jevilo v rozporu se zásadou procesní ekonomie, aby nařízené jednání odročoval pouze za účelem dotazu na žalobkyni, zda souhlasí s plněním ve splátkách. Žalovaná byla zavázána k takovým splátkám, aby svůj dluh uhradil v přiměřené době s ohledem na své možnosti (§ 87 odst. 1 a 2 zákona) a při neuhrazení byť jediné splátky ztrácí výhodu splátek.