20 C 3/2026-33 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 6. 10. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 320 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela dne 7. 8. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce. V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , které měla žalovaná splatit ve třech měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 14. 10. 2024, a to včetně poplatku ve výši 4 800 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 1. 7. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 17. 3. 2026, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se dle této smlouvy zavázala poskytnou žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku 12 800 Kč tvořenou jistinou a poplatkem ve výši 4 800 Kč. Splatnost byla stanovena ve třech splátkách. Smlouva obsahovala dále obecná ustanovení týkající se uzavření smlouvy, splacení zápůjčky a důsledků prodlení. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalované je uveden číselný kód 7357.5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně se podává, že dne 7. 8. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 8 000 Kč pod VS , var. symbol, .6. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 12. 1. 2026 vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaná a že dne 7. 8. 2024 byla na účet poukázána částka 8 000 Kč.7. Žalobkyně vyhotovila ve dnech 10. 9. 2024, 19. 10. 2024, 10. 10. 2024 a 21. 9. 2024 upomínky, o jejichž odeslání nepředložila žádný důkaz.8. Výzvou k plnění ze dne 1. 7. 2025, odeslané žalované téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 18 921 Kč, a to do 3 dnů.9. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o. z., která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Na základě této smlouvy se žalobkyně jako věřitel zavázala, že žalované jako dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 800 Kč. Zápůjčka byla žalované poskytnuta na její bankovní účet v plném rozsahu a žalovaná neuhradila ničeho. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon. Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 8 000 Kč neuhradila ničeho, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 8 000 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 1. 7. 2025 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 1. 7. 2025 má tedy soud za doručenou žalované dne 4. 7. 2025. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 7. 7. 2025, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 8. 7. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 8. 7. 2025, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalované prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.