20 C 31/2026-35 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 15. 10. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 747 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 6. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit do 4. 7. 2024. Na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 25 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 500,42 Kč a úroku ve výši 246,58 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 7. 2025 byla postoupena pohledávka , právnická osoba, za žalovaným na společnost , právnická osoba, , která ji dne 28. 7. 2025 postoupila žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 21. 8. 2025. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 3. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené dne 24. 6. 2024 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Tyto informace jsou v souladu s informacemi uvedenými ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.5. Z dokumentu úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, se podává, že žalovaný uvedl, že má jako OSVČ příjem ve výši 78 155 Kč a výdaje ve výši 22 000 Kč. Jednalo se o čtvrtou půjčku v pořadí a maximální výše byla stanovena na 50 539,50 Kč.6. Dle potvrzení o platbě ze dne 28. 8. 2025 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 24. 6. 2024 částku 25 000 Kč na účet č. , č. účtu, .7. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 2. 2. 2026, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 24. 6. 2024 byla na účet poukázána částka 25 000 Kč.8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.9. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 8. 2025 postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.10. Výzvou k plnění ze dne 21. 8. 2025 odeslané žalovanému dne 25. 8. 2025, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 60 993,51 Kč, a to do 3 dnů.11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.12. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 25 000 Kč neuhradil ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 21. 8. 2025 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 25. 8. 2025 má tedy soud za doručenou žalovanému dne 28. 8. 2025. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 31. 8. 2025, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 1. 9. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 1. 9. 2025, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 42 % (žalobkyně byla úspěšná co do 71 % a neúspěšná co do 29 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 4 134 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 230 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 2 100 Kč, když dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025, je sazba za jeden úkon právní služby 700 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025, a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 504 Kč, když zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH.14. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 42 % z částky 4 134 Kč, tedy ve výši 1 736,28 Kč.15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně zastoupena stejnou advokátkou podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly.16. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupkyni žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.