20 C 324/2025-32 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 24. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 815,37 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela dne 3. 1. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V té se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce v částce 30 900 Kč. Žalovaná načerpala dne 3. 1. 2025 částku 5 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, . Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované z registru bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a náhledem na bankovní účet žalované (transakce dokládající jeho příjmy a výdaje). Správnost identifikačních údajů žalované byla potvrzena žalovanou podpisem úvěrové smlouvy, který učinila elektronicky. Při sjednání smlouvy si žalovaná zvolila službu Presto (poplatek 165 Kč) a Klidné spaní (poplatek 98,82 Kč). V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. VII odst. 1 smlouvy. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 4 999,97 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99,50 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,83 Kč a poplatku za službu Klidné spaní ve výši 95,16 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu dle čl. 6.4 VOP ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaná byla k úhradě vyzvána předžalobní výzvou ze dne 8. 9. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 23. 2. 2026, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 1. 2025 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky do výše kreditního rámce 30 900 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit vyčerpanou částku v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalované je uvedeno tímto podepisuji.5. Z autorizace ověření totožnosti nahlédnutím na bankovní účet vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná.6. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žila žalovaná s dalším jedním členem ve společné domácnosti. Měsíční výdaje na půjčky měla ve výši 2 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Výše ověřeného měsíčního příjmu byla 16 543 Kč. Disponibilní příjem byl ve výši 10 000 Kč.7. Z dokumentu s názvem identifikované příjmy se podává množství příchozích částek na účet žalované. Z údajů není patrný pravidelný příjem žalované.8. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla dne 3. 1. 2025 poukázána částka ve výši 5 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .9. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 21. 11. 2025, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaná, že dne 3. 1. 2025 byla na účet poukázána částka 5 000 Kč a že je evidována jedna odchozí platba ve výši 5 000 Kč pod VS , var. symbol, .10. Výzvou ze dne 5. 5. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou prostřednictvím e-mailu k úhradě dlužné částky ve výši 12 305,37 Kč.11. Výzvou k plnění ze dne 29. 8. 2025, odeslané žalované dne 2. 9. 2025, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 12 330,65 Kč, a to do 3 dnů.12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze dokumentu s názvem identifikované příjmy a výpis o posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním příjmové ani výdajové stránky žalované a spokojila se toliko s jejím prohlášením. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 5 000 Kč již uhradila 5 000 Kč, a žalobkyni tak nadále nic nedluží, neboť bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydala.14. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci plně procesně úspěšná, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.