20 C 348/2025-36 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 24. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 101,81 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného z registru bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a náhledem na bankovní účet žalovaného (transakce dokládající jeho příjmy a výdaje). Správnost identifikačních údajů žalovaného byla potvrzena žalovaným podpisem úvěrové smlouvy, který učinil elektronicky. Žalovaný z úvěrové smlouvy čerpal dne 10. 10. 2024 částku 11 500 Kč. Při sjednání smlouvy si žalovaný zvolil službu Presto (poplatek 165 Kč) a Klidné spaní (poplatek 124,44 Kč). V důsledku prodlení žalovaného mu žalobkyně zaslala dne 14. 4. 2025 výpověď smlouvy. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 11 449,21 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 201,98 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 145,80 Kč, smluvního úroku ve výši 13 279,29 Kč a poplatku za službu Klidné spaní ve výši 14,64 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu dle čl. VIII odst. 1 smlouvy ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení, ve výši 10,89 Kč Žalovaný byl k úhradě vyzván předžalobní výzvou ze dne 29. 8. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 3. 2. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 10. 2024 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky do výše kreditního rámce 80 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit vyčerpanou částku v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalovaného je uvedeno tímto podepisuji.5. Z autorizace ověření totožnosti nahlédnutím na bankovní účet vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.6. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žil žalovaný s dalšími 3 členy ve společné domácnosti, z toho jeden další člen měl příjmy. Měsíční výdaje na půjčky měl ve výši 14 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 8 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč a ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč. Výše ověřeného měsíčního příjmu byla 100 491 Kč, přičemž žalovaný uvedl 44 500 Kč. Disponibilní příjem byl ve výši 25 800 Kč.7. Z dokumentu s názvem identifikované příjmy se podává, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem ve výši 100 491 Kč.8. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla dne 10. 10. 2024 poukázána částka ve výši 11 500 Kč na účet č. , č. účtu, .9. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 1. 12. 2025, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 10. 10. 2024 byla na účet poukázána částka 11 500 Kč pod VS , var. symbol, . Pod tímto VS byly následně provedeny platby ve prospěch č. účtu žalobkyně, a to dne 19. 11. 2024 ve výši 2 550 Kč, dne 4. 12. 2024 ve výši 590,46 Kč, dne 10. 12. 2024 ve výši 582,66 Kč, dne 2. 1. 2025 ve výši 3 138,26 Kč a dne 6. 2. 2025 ve výši 584,56 Kč.10. Výzvou ze dne 14. 4. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím e-mailu k úhradě dlužné částky ve výši 25 101,81 Kč.11. Výzvou k plnění ze dne 29. 8. 2025, odeslané žalovanému dne 2. 9. 2025, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 25 159,57 Kč, a to do 3 dnů.12. Další listinné důkazy předložené žalobkyní soud pro nadbytečnost k důkazům neprovedl.13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 11 500 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze dokumentu s názvem identifikované příjmy se podává, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem ve výši 100 491 Kč, ač sám v žádosti uvedl příjem ve výši 44 500 Kč, a výpis o posouzení úvěruschopnosti, ze kterého je patrné, že údaje uvedené žalovaným nejsou příliš věrohodné (rozdílný uvedený a zjištěný příjem, vysoké splátky úvěrů a nulová položka ostatních nezbytných výdajů…). Toto sdělení by tak na straně žalobkyně mělo vést z důslednějšímu zjišťování a ověřování příjmů i výdajů žalovaného. Žalobkyně se dle názoru soudu řádným způsobem nezabývala zkoumáním příjmové a výdajové stránky žalovaného a spokojila se toliko s jeho prohlášením. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 11 500 Kč již uhradil 7 445,94 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 4 054,06 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 29. 8. 2025 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 2. 9. 2025 má tedy soud za doručenou žalovanému dne 5. 9. 2025. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 8. 9. 2025, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 9. 9. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 9. 9. 2025, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.