20 C 360/2025-42 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 2. 10. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 24 570 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela dne 9. 8. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , které měla žalovaná splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně smluvního úroku ve výši 40 % z jistiny. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 8. 8. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podáním ze dne 10. 2. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované tak, že uvedla, že žalovaná byla lustrována v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Úvěruschopnost žalované ověřovala z žalovanou předložených příjmů a výdajů, tak aby jí zbyla rezerva ve výši 10 %. Žalovaná svůj příjem osvědčila výpisy z účtu za duben až červen 2024. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 1 000 Kč, které žalobkyně započetla na smluvní pokutu. S ohledem na uvedené vzala žalobu co do částky 1 000 Kč zpět.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 13. 2. 2026, přičemž žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).5. Soud s ohledem na učiněný dispoziční úkon žalobkyně v podobě částečného zpětvzetí žaloby řízení co do částky 1 000 Kč dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. ve výroku I. tohoto rozsudku zastavil.6. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, se podává, že žalovaná uvedla, že je svobodná, žije u rodičů či příbuzných, má základní vzdělání a je zaměstnaná jako dělnice s příjmem ve výši 30 121 Kč. Své výdaje uvedla ve výši 4 860 Kč.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 9. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se dle této smlouvy zavázala poskytnou žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Smlouva obsahovala dále obecná ustanovení týkající se uzavření smlouvy, splacení úvěru a důsledků prodlení. Smlouva je podepsána zástupkyní žalobkyně a u podpisu žalované je uveden číselný kód , Anonymizováno, .8. Dle potvrzení o provedené platbě ze dne 9. 8. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 15 000 Kč pod VS , var. symbol, .9. Z výpisu z účtu žalované za duben až červen 2024 se podává množství kreditních i debetních položek. Je zde patrný příjem ze zaměstnání i dávky státní sociální podpory. Nejsou zde patrné žádné pravidelné výdaje.10. Dopisem ze dne 9. 12. 2024 oznámila žalobkyně žalované zesplatnění úvěru k 9. 12. 2024. O odeslání dopisu nepředložila žalobkyně žádný důkaz.11. Ze sdělení Unicredit bank, a. s., ze dne 10. 12. 2025 vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaná. Dne 9. 8. 2024 byla na účet poukázána částka 15 000 Kč. Ve prospěch účtu žalobkyně byly z účtu žalované učiněny dvě platby po 500 Kč dne 24. 10. 2024 a 24. 1. 2025.12. Výzvou k plnění ze dne 8. 8. 2025, odeslané žalované dne 13. 8. 2025, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 47 837,79 Kč, a to do 3 dnů.13. Další listinné důkazy předložené žalobkyní nebyly pro nadbytečnost soudem provedeny.14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 15 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze výpis z účtu žalované za období od dubna do června 2024, ze kterého ovšem nejsou patrné žádné pravidelné výdaje žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.15. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytla. Žalovaná na částku 15 000 Kč již uhradila 1 000 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 14 000 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni ve II. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 8. 8. 2025 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 13. 8. 2025 má tedy soud za doručenou žalované dne 18. 8. 2025. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 21. 8. 2025, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 22. 8. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 22. 8. 2025, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalobkyně i žalované z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí byl téměř shodný (53 % a 47 %).17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.