20 C 366/2025-53 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 15. 10. 2025, ve znění doplnění ze dne 14. 1. 2026, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 771 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 4. 6. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 9 500 Kč, a to na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit do 4. 7. 2024. Na svůj dluh uhradila celkem 3 000,04 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 7. 2025 byla postoupena pohledávka , právnická osoba, , za žalovanou na společnost , právnická osoba, , která ji dne 28. 7. 2025 postoupila žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 21. 8. 2025. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že netuší, čeho se návrh týká a žalobkyní požadovaná částka neodpovídá žádanému z jejích dluhů. Pokud by však soud dopěl k závěru, že dluh vznikl, požádala o možnost uhradit jej ve splátkách.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 9. 2. 2026 a soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvených účastnic řízení a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, uzavřené dne 4. 6. 2024 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Tyto informace jsou v souladu s informacemi uvedenými ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.5. Z dokumentu úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, se podává, že žalovaná uvedla příjem ve výši 28 707 Kč a výdaje v celkové výši 13 750 Kč (z toho 7 000 Kč na bydlení, 4 200 Kč splátky bankovních úvěrů, 2 000 Kč splátky nebankovních úvěrů a 550 Kč ostatní výdaje).6. Dle potvrzení o platbě ze dne 28. 8. 2025 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 4. 6. 2024 částku 9 500 Kč na účet č. , č. účtu, .7. Ze sdělení Airbank, a. s., ze dne 22. 12. 2025, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaná a že dne 4. 6. 2024 byla na účet poukázána částka 9 500 Kč.8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od , Anonymizováno, jako postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.9. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 8. 2025, odeslané žalované dne 25. 8. 2025 spolu s předžalobní výzvou, postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni.10. Výzvou k plnění ze dne 21. 8. 2025, odeslané žalované dne 25. 8. 2025, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 32 242,78 Kč, a to do 3 dnů.11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Úvěr byl žalované poskytnut na její bankovní účet. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.12. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytla. Žalovaná na částku 9 500 Kč již uhradila 3 000,04 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 6 499,96 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 21. 8. 2025 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 25. 8. 2025 má tedy soud za doručenou žalované dne 28. 8. 2025. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 31. 8. 2025, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 1. 9. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 1. 9. 2025, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dlužné částky, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalobkyně i žalované z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí byl téměř shodný.14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované byly umožněny měsíční splátky po 500 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně s možností splátek v podání ze dne 14. 1. 2026 souhlasila s tím, že výši splátek nechá na úvaze soudu.