20 C 378/2025-54 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 14. 10. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela dne 6. 12. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V té se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky až do výše 5 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , které měl žalovaný splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně smluvního úroku ve výši 40 % z jistiny. Žalovaný načerpal úvěr ve dnech 6. 12. 2024, 9. 12. 2024, 10. 12. 2024, 11. 12. 2024 a 12. 12. 2024 v celkové výši 30 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 7. 8. 2025. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že navrhuje její zamítnutí. Zpochybnil uzavření úvěrové smlouvy i odchozí platby ve prospěch účtu žalovaného, když žalobkyní předložená potvrzení nejsou potvrzeními vydanými finanční institucí. Co se týče kapitalizovaného úroku ve výši 12 000 Kč, pak tento nemůže žalobkyně požadovat, neboť mezi stranami nebyla řádně sjednána úvěrová smlouva. Pokud by byla smlouva sjednána, pak je tento nárok absolutně neplatný podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Totéž platí u požadované smluvní pokuty. Žalobkyně nemá ani nárok na náhradu nákladů řízení, když výzva podle § 142a o. s. ř. byla neurčitá do té míry, že nemohla plnit svůj účel. Žalovaný na předžalobní výzvu reagoval, avšak ze strany žalobkyně nedostal do dnešního dne žádnou odpověď. Tímto svým postupem žalobkyně zmařila účel předžalobní výzvy.3. Podáním ze dne 11. 2. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že žalovaný byl lustrován v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala z žalovaným předložených příjmů a výdajů, tak aby mu zbyla rezerva ve výši 10 %. Žalovaný svůj příjem osvědčil doklady od zaměstnavatele a výpisy z účtu. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.4. Žalovaný na vyjádření žalobkyně reagoval podáním ze dne 11. 2. 2026 tak, že žalobkyně přednáší odpovědnost za zjišťování úvěruschopnosti na žalovaného, což je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Z vyjádření žalobkyně je patrné, že ta fakticky poměry žalovaného nezjišťovala a jeho úvěruschopnost nezkoumala. Poukázal na to, že žalobkyně žalovanému předmětný úvěr poskytla i za situace, kdy z předložené sjetiny účtu žalovaného bylo patrné množství položek označených jako gambling.5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 13. 2. 2026 a soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 6. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se dle této smlouvy zavázala poskytnou žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 5 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Smlouva obsahovala dále obecná ustanovení týkající se uzavření smlouvy, splacení úvěru a důsledků prodlení. Smlouva je podepsána zástupkyní žalobkyně a u podpisu žalovaného je uveden číselný kód 01941.7. Dle potvrzení o provedené platbě byly ve prospěch účtu č. , č. účtu, provedeny platby dne 6. 12. 2024 ve výši 5 000 Kč, dne 9. 12. 2024 ve výši 2 000 Kč, 1 000 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč a 1 000 Kč, dne 10. 12. 2024 ve výši 2 000 Kč, 3 000 Kč, 1 000 Kč, 2 000 Kč a 2 000 Kč, dne 11. 12. 2024 ve výši 2 000 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč a 1 000 Kč a dne 12. 12. 2024 ve výši 1 000 Kč.8. Ze sjetiny z účtu žalovaného za období od 15. 1. 2024 do 11. 6. 2024 se podává množství kreditních i debetních položek. Nejsou zde patrné žádné pravidelné výdaje. Jsou zde zaznamenány vyplacené úvěry a množství položek ze sázek.9. Dopisem ze dne 26. 3. 2025 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru k 26. 3. 2025. O odeslání dopisu nepředložila žalobkyně žádný důkaz.10. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 5. 12. 2025 vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Dne 6. 12. 2024 byla na účet poukázána částka 5 000 Kč, dne 9. 12. 2024 byly na účet poukázány částky 2 000 Kč, 1 000 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč a 1 000 Kč, dne 10. 12. 2024 byly na účet poukázány částky 2 000 Kč, 3 000 Kč, 1 000 Kč, 2 000 Kč a 2 000 Kč, dne 11. 12. 2024 byly na účet poukázány částky 2 000 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč a 1 000 Kč a dne 12. 12. 2024 byla na účet poukázána částka 1 000 Kč. Žádné odchozí platby pod VS , var. symbol, nebyly ve prospěch účtu žalobkyně činěny.11. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, za období od 1. 9. 2024 do 30. 11. 2024, se podává množství kreditních i debetních položek. Nejsou zde patrné žádné pravidelné výdaje. Je zde několik příjmů z provizí a z vyplacených úvěrů. Je zde patrné přeposílání různých částek mezi účty žalovaného u různých peněžních institucí. Jsou zde patrné splátky různých úvěrů, a to včetně splátek po splatnosti. I zde jsou patrné položky ze sázek.12. Z přehledu provizí se podává, že žalovaný za období od června do srpna 2024 získal na provizích částku 43 538 Kč a za období od srpna 2024 do října 2024 částku 41 614 Kč.13. Výzvou k plnění ze dne 7. 8. 2025, odeslané žalovanému dne 12. 8. 2025, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 84 428,20 Kč, a to do 3 dnů.14. Další listinné důkazy předložené žalobkyní nebyly pro nadbytečnost soudem provedeny.15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 30 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze výpisy z účtů žalovaného a přehled provizí. K výdajové stránce nepředložila žalobkyně žádné důkazy. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.16. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 30 000 Kč neuhradil ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 7. 8. 2025 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 12. 8. 2025 má tedy soud za doručenou žalovanému dne 15. 8. 2025. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 18. 8. 2025, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 19. 8. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požad