20 C 401/2025-38 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 13. 11. 2025, ve znění doplnění z 5. 1. 2026, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 573,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 28. 5. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit do 28. 9. 2025. Na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, úroku ve výši 4 823,15 Kč a nákladů ve výši 750 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 18. 10. 2025. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podáním ze dne 5. 1. 2026 vzala žalobkyně žalobu co do částky 4 823,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 29. 9. 2025 do zaplacení zpět.4. Soud s ohledem na učiněný dispoziční úkon žalobkyně v podobě částečného zpětvzetí žaloby řízení co do částky 4 823,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 29. 9. 2025 do zaplacení dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. ve výroku I. tohoto rozsudku zastavil.5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 25. 2. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 28. 5. 2025 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Výše prvního čerpání byla 8 000 Kč, úrok byl sjednán ve výši 146,949 % ročně.7. Z tabulky úvěruschopnosti se podává, že žalovaný uvedl, že pobírá rentu od OKD ve výši 39 000 Kč, má jednu vyživovací povinnost.8. Z potvrzení o platbě se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 28. 5. 2025 částku 8 000 Kč na účet č. , č. účtu, .9. Z potvrzení o platbě se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 30. 5. 2025 částku 2 000 Kč na účet č. , č. účtu, .10. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný načerpal celkem 10 000 Kč a ničeho neuhradil.11. Z faktury č. , hodnota, se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 6 976,66 Kč do 28. 9. 2025. O odeslání nepředložila žalobkyně žádný důkaz.12. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 19. 12. 2025 a 22. 1. 2026, vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 30. 5. 2025 byla na účet poukázána částka 2 000 Kč a dne 28. 5. 2025 byla na účet poukázána částka 8 000 Kč.13. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.14. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 10. 2025, odeslaném žalovanému spolu s předžalobní výzvou, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.15. Výzvou k plnění ze dne 18. 10. 2025, odeslané žalovanému dne 21. 10. 2025, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 20 509,15 Kč, a to do 3 dnů.16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.17. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 10 000 Kč neuhradil ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 18. 10. 2025 s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 21. 10. 2025 má tedy soud za doručenou žalovanému dne 24. 10. 2025. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do 27. 10. 2025, přísluší žalobkyni úroky z prodlení od 28. 10. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 28. 10. 2025, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 27,4 % (žalobkyně byla úspěšná co do 63,7 % a neúspěšná co do 36,3 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 2 815 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 1 200 Kč, když dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025, je sazba za jeden úkon právní služby 400 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 1. 2025, a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 315 Kč, když zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH.19. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 27,4 % z částky 2 815 Kč, tedy ve výši 771,31 Kč.20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně zastoupena stejnou advokátkou podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další nákla